„Jednou to bude slavné jako orloj.“ David Černý ve speciálu 30 rozhovorů nejen o motýlech na Máji

Tento rozhovor se uskutečnil dva dny před tím, než se David Černý rozloučil v přímém televizním přenosu s kurátorkou Marií Foltýnovou nehezkým výrazem, který v tomto rozhovoru také párkrát padne. Není sporu o tom, že David Černý je výrobce malérů a průšvihů a vždy bylo dost lidí, kteří ho měli plné zuby. Ale ani ti nemohli popřít, že jeho provokace mají švih a nápad, nejsou tuctové, a když už nic jiného, tak si jich člověk aspoň všimne. Jako si jistě všimne obřích motýlů, kteří mají přistát na renovované fasádě pražského obchodního domu Máj.

Zhruba před měsícem se objevily vizualizace obřího hmyzu, jenž má ozdobit fasádu obchodního domu Máj, a nějakou dobu trvalo, než vyšlo najevo, že autorem jsi ty. Jako by ses k tomu nechtěl hlásit.

To vůbec! Já se k těm motýlům samozřejmě hlásím a hlásit se budu. Jenom jsme nechtěli, aby se ta věc odstřelila dřív, než bude připravená. To souvisí s tou údajnou kontroverzností. Prostě jsem nechtěl, aby kreténi začali řvát jenom kvůli tomu, že Černý má mít zas nějakou sochu na fasádě. Nechtěl jsem jim prostě poskytnout střelivo dřív, než to bude nutné. Protože co kdyby si mysleli, že to je od někoho, koho mají rádi. Kdyby věděli, že je to ode mě, tak po tom hned skočí.

Já jsem po tom taky skočil, aniž jsem věděl, že jsi autorem – i když trochu podezření jsem měl.

A viděls to? Viděls nanejvýš nějaký malý fotky, který jsou o ničem. Ve skutečnosti to bude krásný. Podívej… (Ukazuje na displeji mobilu video s velkým mechanickým motýlem kříženým s letadlem Spitfire: motýl roztahuje křídla a mění barvu.)

Připouštím, že to má něco do sebe.

Nesnáším, když někdo vynáší o něčem soudy, když to ještě ani neviděl.

Problém je v tom, že ta motýlí letadla mají viset na fasádě, jejíž hodnota je v tom, že je holá, díky tomu i elegantní. Nebo by být mohla.

Fakt si myslíš, že je to nějaká hodnota, nebo to jen opakuješ po jiných? Hele, já jsem byl před čtyřmi lety za Johnem Eislerem a Martinem Rajnišem (autoři obchodního domu Máj) a ukazoval jsem jim to. A oba byli nadšení a hned pro. Martin Rajniš doslova vykřikl: Ty vole, to je skvělý, konečně bude ten barák k něčemu vypadat! To se musí povést!

Že to nenapadlo je? No, chci říct, že architekti se občas nevyznačují právě soudností?

Myslíš? Rainiš je autor. Takže ten člověk má nejvyšší právo to říct a něco o tom soudit. Dokud architekt žije, může si s tím dělat, co chce. To je, jako když napíšeš knihu. Můžeš ji upravovat, jak chceš.

Je tady menší rozdíl. Architekt jednak může zešílet, a pak především většinou tu stavbu neplatí ze svého. Není to vlastně jenom jeho dílo.

Vždyť jo, když architekt přesvědčí zadavatele, tak je to jejich věc, co s tím udělají.

Pak ale je taky veřejnost, která má nějaký názor, jak má vypadat veřejný prostor.

A ten názor veřejnosti je v Čechách úplně příšernej. Hlavně aby se nic neměnilo.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku nebo si jej můžete objednat zde.