AD Vládní voliči na útěku přes červenou linii

Texty Lenky Zlámalové si vždy rád přečtu a je mi ctí s ní čas od času nesouhlasit. Je tomu tak i nyní, když jsem narazil na článek o vládních voličích na útěku přes červenou linii. Problém je, že autorka nahlíží na českou společnost optikou voleb v USA. Vysvětlím, o co jde. Díky většinovému volebnímu systému do Kongresu a díky řadě historických okolností je ve Spojených státech politický souboj vedený mezi stranou A (Republikány) a stranou B (Demokraty).

A stejnou optikou, soudě dle jejího textu, nahlíží Lenka Zlámalová i na politický souboj v České republice, kdy píše o voličích v jakémsi bloku A, občané fandící vládním politickým stranám, které se, možná až trochu arogantně, snaží vzbudit dojem jediných skutečně demokratických partají. Do protikladu přitom dává voliče B, kam řadí ANO, SPD a neparlamentní strany jako Přísaha, Sociální demokracii a další. Voliče tak předem implicitně staví do pozice, buď volíš vládní demokratické partaje, anebo jakousi populistickou alternativu. To je přeci až příliš zjednodušující pohled, který je u novinářů stále častější, chcete-li módní, a jeho nechtěným efektem je přehnané škatulkování a polarizace společnosti.

Když už pro účely krátkých textů zjednodušovat barvitost českého stranicko-politického systému, tak si pojďme přidat ještě jedno abecední písmenko. Existují i voliči C, kteří nesouhlasí se směřováním současné vlády, ale nechtějí se vracet/přiklonit k partajím, které selhaly v minulém vládním období, případně k selhání svou činností dopomáhaly. Nechtějí volit mezi špatnou a ještě horší možností, takže se poohlížejí v mimoparlamentních vodách. Minimálně je tady i Česko C, které nemá svou politickou reprezentaci, hledá třetí cestu a v budoucnosti dává možnosti mimoparlamentním stranám, jako je Přísaha, případně Svobodní a další, aby do zastupitelské demokracie vnesly nový styl.

S přáním mnoha prodaných čísel, kvalitních článků a obecně všeho dobrého

Petr Denk