Smazat dluhy

KOMENTÁŘ

Smazat dluhy
Nový insolvenční zákon zkrátil dobu oddlužení z pěti na tři roky. Reakce na tuto změnu jsou, předvídatelně, extrémně různorodé, píše v komentáři Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nový insolvenční zákon zkrátil dobu oddlužení z pěti na tři roky. Reakce na tuto změnu jsou, předvídatelně, extrémně různorodé: od striktního odmítnutí (morální hazard, poškození věřitelů) až po nadšení z toho, že lidé zatížení dluhovým břemenem nebudou mít tak silnou motivaci pro to, schovávat se v šedé zóně ekonomiky.

Vyvážený pohled je, jako obvykle, někde uprostřed. Je pravda, že existují zcela bezohlední dlužníci, kteří si z půjčování a nevracení udělali sport, ne-li živnost. V jejich případě je ovšem otázka, zda jim právě zavedené zkrácení oddlužení k něčemu bude: po dobu oddlužení nesmí dlužník udělat žádné další dluhy (resp. jakékoliv nové dluhy musí splatit včas) a to je míra sebedisciplíny, kterou tento typ sériového dlužníka obvykle nemá. Ten má svým charakterem blíže spíš ke kriminálnímu podvodníkovi, a vyžaduje jiný způsob represe.

 

Tak například Dopravní podnik Ostrava, který je terčem značného množství černých pasažérů, uplatňuje kromě revizorů i takzvané asistenty přepravy, vyhazující černé pasažéry z vozidel. I když to u některých dobrodějů byla takzvaně kontroverzní iniciativa, osvědčila se natolik, že se k ní přidala i další města (Opava, Ústí nad Labem).

Poměrně hodně lidí se ale do dluhového kolečka dostane bez zlého úmyslu; buď to přeženou s podnikatelským optimismem – sám znám jednoho člověka, který si otevřel kvalitně vybavenou restauraci pouhé dva týdny před začátkem covidu –, nebo se jim poskládá domácí situace tak, že nezvládnou pokrýt všechny závazky. Případně, a to je ta nejhůř řešitelná varianta, patří k tomu typu lidí, kteří na samostatné hospodaření nestačí. Z pohledu běžného vysokoškoláka čtoucího Echo je to poměrně těžko uvěřitelné, ale úroky jsou koneckonců exponenciální funkce a intuitivní pochopení toho, jak funguje exponenciála, má jen málokdo.

(Chcete-li se vyzkoušet sami, zde máte jednoduchý příklad. Představme si jezírko s lekníny, které rostou exponenciálně – každý den pokryjí dvakrát větší plochu než den předešlý. Přesně desátý den je jezírko pokryto celé. Kdy bylo pokryté přesně z poloviny? – Namele si na tom překvapivé množství lidí, a nebyla-li vám správná odpověď jasná okamžitě, pozor při sjednávání příštího úvěru!)

Moderní svět je natolik komplexní, že vzniká otázka, zda by nemělo existovat něco jako „řidičák na úvěry“ – jinými slovy by si úvěr od určité výšky mohl vzít jen člověk, který je prokazatelně kvalifikovaný k tomu, posoudit jeho ekonomická a právní rizika. Bohužel je skoro jisté, že takové opatření by zároveň povzbudilo černý trh lichvářů, kteří si s žádnými zákonnými opatřeními hlavu nelámou.

A zároveň je skoro jisté, že kdyby se podobná podmínka vztahovala na státní dluhy, Česká republika by musela s dalším půjčováním si ihned přestat. Upřímně: měli bychom se daleko víc starat právě o veřejný dluh. Na rozdíl od toho soukromého je dlouho, předlouho bezbolestný. A pak se jej dá zbavit jen státním bankrotem, který zničí životy všem.

 

×

Podobné články