Povstání ministrů životního prostředí

KOMENTÁŘ

Povstání ministrů životního prostředí
Jak je špatným zvykem, o tomto významném nařízení bychom se snad ani nedozvěděli, kdyby nevzbudilo politický rozruch v jiných členských státech, píše Daniel Kaiser. Foto: S&D
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V pondělí přibyl do unijní legislativy důležitý kus, tzv. právní rámec o obnově přírody. Ten členským státům nařizuje uvádět přírodu ve větším rozsahu do původního stavu, kamsi před modernu. Cílovým stavem je mít takto opravených 20 procent plochy EU, což je i po započítání nedotčených kusů přírody dnes – u nás typicky částí pohraničních hor – hodně. Řekám se budou rozvolňovat koryta; z lesů se bude méně než dnes odklízet ztrouchnivělé dřevo a soušky, aby se zvětšil „životní prostor“ zvířat, bude se dbát na pestrou skladbu stromů a monitorovat výskyt lesního ptactva; na louky se mají vracet houštiny, mokřady, kde to půjde, se obnoví rašeliny... Asi i leckoho z těch, kdo věří na obnovu panenské přírody, může zarazit šibeniční termín, rok 2030.

Jak je špatným zvykem, o tomto významném nařízení bychom se snad ani nedozvěděli, kdyby nevzbudilo politický rozruch v jiných členských státech, v tomto případě na Slovensku, v Belgii a v Rakousku – trojici zemí, kterou bylo potřeba v jejich odporu zlomit, aby nařízení prošlo tzv. kvalifikovanou většinou.

 

Slovensko je případ sám pro sebe. Vláda nějakou dobu s nařízením nesouhlasila, než resortní ministr životního prostředí zobchodoval souhlas Bratislavy se souhlasem Evropské komise k většímu odstřelu medvědů na Slovensku. Normální politika, chtělo by se napsat. Naopak v případě Belgie a Rakouska se ministerstva životního prostředí aktem otevřené vzpoury postavila proti vůli většiny vlády, přesněji premiérů. Belgický i rakouský premiér veřejně nařízení o obnově přírody odmítali, v březnu na radě ministrů překvapivě neprošlo, načež na další radě ministrů v červnu na druhý pokus už ano. Je to dechberoucí porušení subordinace, systému, na němž i vláda v demokratickém režimu musí stát. Avšak evropské právo je zařízeno tak, že pravomoc, kterou členský stát v centrále jednou pustí, nařízení, s nímž, třeba ve slabé chvíli, reprezentant členské země jednou souhlasil, už nelze vrátit na národní úroveň, téměř se nedá revidovat. Je to systém se záklopkou. A tak může rakouský kancléř (lidovec) svému EU předsedajícímu belgickému kolegovi, jemuž se ostatně také vzbouřil jeho ministr, psát s žádostí o zrušení hlasování, protože jeho podřízená (zelená) ministryně provedla vzpouru. V belgickém případě ministr životního prostředí dal o nařízení hlasovat přesto, že jeho premiér byl proti. Evropskou unii však jemná demokratická mechanika ve vládách členských států nezajímá.

Případ názorně ukázal občasný sklon ministrů životního prostředí považovat se za něco víc, za jakési nadlidi v politice. Známe to i z české vlády. Za Petra Fialy to bylo nejprve hlasování ministryně Aleny Hubáčkové (KDU-ČSL) o zákazu spalovacích motorů před dvěma lety touto dobou, který podpořila, ačkoliv od premiéra mandát hlasovat pro neměla. Na druhou stranu je třeba přiznat, že Fiala se svou opozicí k zákazu spalovacích motorů téměř tajil a ani po radě ministrů Hubáčkové zpětně nevyhuboval. Dnešní ministr životního prostředí Petr Hladík (i on KDU-ČSL) teď pro „obnovu přírody“ hlasoval s otevřeným hledím, a ještě se v kuloárech chlubí tím, jak se podílel na ponoukání kolegů z Belgie, Slovenska nebo Rakouska k tomu, co je vládní rebelie.

Měl Hladík mandát? Na schůzi vlády se o této dalekosáhlé normě podle našich informací vůbec nehlasovalo, tedy stačilo normu prohnat meziresortním řízením, a když se žádné z ministerstev, jichž se „obnova přírody“ bude taky týkat, neozvalo, mohl Hladík do Bruselu jet s vědomím mandátu. Důležité, dalekosáhlé věci se ve Fialově vládě nechávají na rozhodnutí ministrů – v tomto případě za ministranu, jejíž podpora v průzkumech veřejného mínění je tak nízká, že po započítání statistické chyby se limitně blíží nule. Máme vládu resortního samospádu a národní apatie.

×

Podobné články