Jak jsme došli na Západ

Sedmnáctý listopad je v českém kalendáři vyhrazený pro střet narativů, sporů o povahu příběhu, který se odehrál na konci roku 1989. Pro lidi, kteří tenhle státní svátek vnímají jako skutečně slavnostní den, je to příběh osvobození. Zrodu nějaké sdílené naděje a cesty za jejím naplněním. Ta cesta jistě byla, je a bude nerovná a hrbolatá, ubíhá výrazně pomaleji, než se před čtyřiatřiceti lety čekalo, je a ještě dlouho bude zdaleka neukončená. Ale přece jenom. Pohyb, který tenkrát začal, přinesl víc toho pozitivního než špatného. A rozdíl mezi dnešním Českem a normalizačním Československem je obrovský. Dědictví sedmnáctého listopadu je proto potřeba nejenom slavit, ale taky chránit.

Ta druhá story je příběh zklamání, vypráví o ukradené revoluci a zrazených nadějích. O tom, jak změny režimu využili veksláci a mladší kádry komunistického režimu, a získali tak ekonomickou a do jisté míry i politickou moc, zatímco prostý lid, který v listopadu 89 „cinkal klíči“, ostrouhal.