„Rusové se nenechali zajmout, radši se sami zastřelili“

Měla to být ohromující ukrajinská akce. Od března byla média plná náznaků, že už brzy Ukrajinci spustí obávanou jarní protiofenzivu. Nakonec se rozjela až v první půlce června a zatím její výsledky budí rozpaky, byť Ukrajinci osvobodili území větší, než Rusové dobyli za celý rok. Každý metr je však vykoupený těžkými boji.

Cesta do vesnice Novodaryvka, další z maličkých vesniček osvobozených před pár dny, vede odkrytým terénem. Jsou to jen v blátě rozježděné koleje, kudy je těžké projet. Ani není poznat, že už jsme ve vesnici. Je to v podstatě jen pár domků, rozstřílených na cimprcampr. Jede se mnou Kyril, běloruský výsadkář. Umí se skvěle zorientovat v terénu a získat klíčové informace o pozicích Ukrajinců. Není civil, je jedním z nich, bojuje za Ukrajinu a umí si získat respekt. Než se dostaneme do vesnice, na jejímž konci je nulová, tedy kontaktní linie, ví všechno, co potřebujeme k přežití. Na konci cesty, kde se téměř nikde nedá krýt, stojí ohořelý ukrajinský tank, pravděpodobně jeden z těch modernizovaných sovětských T-64. Jen se k němu přiblížíme, zasviští nad námi minometný granát.

„Kryj se, rychle!“ volá Kyril. Jenže je to obtížné, téměř ze všech stromů kolem cesty už zůstaly jen pahýly. Vedle cesty začíná houští, které může být plné min. Dřepím tedy na okraji cesty pod keřem, dál se mi nechce ani pod hrozbou ostřelování. „Tamhle jsou zákopy Rusů, teď už jsou obsazeny našimi, jdeme tam, ale rychle,“ velí Kyril. Přesunujeme se během. V zákopech zůstala zvláštní směsice věcí – sportovní boty, minometný granát, pozůstatek stříkačky, zřejmě s adrenalinem. „Dron!“ křičí Kyril, „rychle pod stromy!“ Běžím jako o život pod jediný strom, který ještě připomíná strom. Novodaryvka je opravdu dobytá čerstvě a není pochyb o tom, že Rusové se odsud sice odsunuli, ale svoje pozice nedali lehko. A budou se snažit Ukrajincům nevrátit ani píď okupovaného území zadarmo.

Těžké boje o každý metr

Přitom velká očekávání do médií vnesli právě sami Ukrajinci, západní i česká média se toho vděčně chytila. Ukrajinci s podporou západní společnosti, se skvělým zásobováním zbraněmi typu HIMARS, Bradley, Leopard, půjdou od vítězství k vítězství a neschopná ruská armáda bude muset opouštět jednu pozici za druhou. Přímo na frontových liniích je ale od začátku „nástupu“ vidět tvrdý boj o každý metr. Ukrajinci se snaží se vší svou urputností, statečností i obětavostí zdolat ruská opevnění, průlom se ale zatím nezdařil, i když nejvíc nakročeno k němu bylo právě pod Velykou Novosylkou.

První vesnici na této frontové linii na rozhraní Záporoží a jižního Donbasu Ukrajinci dobyli 11. června. Vojáci reportovali zvláštní věc – někteří Rusové se nenechali zajmout, raději se sami zastřelili. To, co se mezi Ukrajinci (a vlastně ve všech armádách v průběhu historie) považuje za nesmírnou statečnost a naplnění vojenské cti, dělá i nepřítel, považovaný za okupanta bez morálky, vojáka bez disciplíny a v podstatě za vraha na pochodu? Překvapilo to všechny. Ukrajinci to interpretují tak, že ruští důstojníci šíří mezi mužstvem zvěsti o strašném mučení, kterého se budou dopouštět Ukrajinci na každém zajatém Rusovi.

Možná to tak je. Když jsem potkala ve vesnici při frontě, kde jsem bydlela, jednoho z ukrajinských vojáků, řekl mi mimo záznam: „My zajatce nebereme. Když si představím, kolik už padlo mých kamarádů, nemůžu vzít Rusa do zajetí. Zastřelím ho.“

Celou reportáž si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.