Díky soudnímu sporu Fox versus Dominion je na veřejnosti nejplastičtější obraz toho, jak cynický je mediální byznys, píše Martin Weiss.
Foto: Shutterstock
1
Lze předpokládat, že i v Kaliningradu si nějak minulý týden připomínali tří sté výročí narození „svého“ filozofa, Immanuela Kanta. Skutečnost, že se právě Kant ...
Měl to být mediální soud století, ale publikum si musí nechat zajít chuť. V den, kdy měl spor Fox News a výrobce hlasovacích zařízení Dominion začít, oznámil soudce, že obě strany dosáhly dohody. Vypadá dobře pro Dominion, co se týče finanční částky – 787 milionů, největší v dějinách. A dobře pro Fox, co se týče ostatního – nikdo se nemusí na obrazovce omlouvat.
Obě strany měly své důvody. Fox se chtěl vyhnout dlouhému soudu, při němž by ještě vyšlo najevo kdovíco, a hlavně, jak už potvrdil soudce, by byli předvoláváni k veřejné svědecké výpovědi jeho hvězdy z obrazovky a nejvyšší šéfové, Rupert Murdoch a jeho syn Lachlan. A Dominion se nechal přesvědčit vidinou tři čtvrtě miliardy hned teď, a ne až na konci dlouhého soudu. Soudu, který by, navzdory všem nelichotivým odhalením o Fox News, nemusel vyhrát.
Dominion bude inkasovat částku několikanásobně (snad sedmkrát) převyšující současnou hodnotu společnosti. Ale Fox se vykoupil penězi, jichž má dost (v současnosti čtyři miliardy v hotovosti; tržní kapitalizace News Corporation je 17,3 miliardy dolarů a cena akcií se v reakci na dohodu v podstatě nehnula). Pravda, čeká ho ještě soud se Smartmatic, který ho taky žaloval.
A jak z toho vychází svoboda projevu? K tomu je třeba trochu si prohlédnout útroby případu.
Bezprostředně po prezidentských volbách v roce 2020 a vlastně už před nimi začal Donald Trump a jeho lidé tvrdit, že volby byly ukradené. Jejich podezření se soustředilo mimo jiné na dvě firmy dodávající elektronické hlasovací přístroje, Dominion a Smartmatic. Prý umožnily manipulaci, jež Trumpa připravila o více než čtyři sta tisíc hlasů. Dominion měl rovněž být pod kontrolou venezuelského diktátora Huga Cháveze (ačkoli ten zemřel v roce 2013) a George Sorose.
Váhu nebo, řekněme, zpravodajskou hodnotu těmto obviněním dodávalo, když je pronášeli Rudy Giuliani a Sidney Powellová, dva právníci pracující pro Trumpovu volební kampaň. A dostávali k tomu příležitost na obrazovkách Fox News a sesterské stanice Fox Business. Rozdmýchávalo to atmosféru, jež vedla ke vpádu demonstrantů do budovy Kongresu 6. ledna 2021 – ale to není předmětem soudního procesu. Tím je, že Dominion Fox žaloval, protože to poškozovalo pověst firmy.
Ta obvinění se nezakládala na faktech. To netvrdí jen Dominion a každý seriózní odborník, který se jimi zabýval. To netvrdí jen soudce, který proces řídí a v jednom z procedurálních rozhodnutí napsal, že je „krystalicky jasné“, že napadená tvrzení byla lživá. To se domnívaly dokonce hned po volbách hvězdy Fox News jako Tucker Carlson a Sean Hannity, šéfové firmy i sám zakladatel Rupert Murdoch.
Takže jak by mohl Dominion nevyhrát?
Tak jako naše soudy ve sporech na ochranu osobnosti vycházejí z toho, že veřejně činné osobnosti musí, jak se praví v rozsudcích, „snést zvýšenou míru kritiky“, má i americká justice vypracovanou judikaturu, jež vysoce chrání svobodu projevu. Jejím úhelným kamenem je nález Nejvyššího soudu ve sporu New York Times Co. versus Sullivan z roku 1964. Podle něho veřejný činitel žalující někoho pro pomluvu (to je v anglosaském právu civilní spor) nemusí prokázat jen to, že o něm žalovaný šířil nepravdu. Musí naplnit standard označovaný slovy „actual malice“. To znamená, volně vyjádřeno, že musí dokázat, že žalovaný věděl, že je to lež, a přesto ji šířil. S dalším vývojem judikatury se pak tento standard, jenž původně vzešel ze sporu státního činitele s novinami, rozšířil i na soukromé aktéry.
Je zřejmé, že to je standard velmi náročný, který se málokomu podaří naplnit. Proto ho média mají ráda a činí z něj jednu z centrálních položek mytologického vypravování o důležitosti svobodného tisku v demokracii. A proto ho čas od času osobnosti vzdálené od mainstreamu kritizují – ať už jde o vyhraněné konzervativce, nebo vyhraněné progresivisty.
Mediální organizace a novináři v každém případě berou svobodu projevu vážně, padni komu padni, nebo aspoň brali, dokud je nepřepadlo davové šílenství z dezinformací a fake news. Ještě v roce 2013, když klimatický vědec Michael Mann (autor známého „hokejkového grafu“) žaloval konzervativní časopis National Review, protože o něm psal prostořece, několik mediálních organizací včetně Washington Postu podalo tzv. amicus brief (právní názor třetí strany zainteresované na výsledku případu) ve prospěch National Review.
Proč tedy výsledek tohoto soudního sporu nebyl na sto procent předem daný? V amerických soudních sporech je pečlivě upravena fáze označovaná slovem „discovery“. Znamená to, že se protistrany mají právo navzájem, stručně řečeno, hrabat v papírech. A soudy se dívají velmi nevrle na to, když vyjde najevo, že někdo někomu něco zatajil. Dominion třeba požadoval a získal esemesky a e-maily mezi různými osobnostmi Foxu. Tucker Carlson třeba psal v esemesce jiné moderátorce Foxu, Lauře Ingrahamové: „Sidney (Powellová) lže. Chytili jsme ji. Je totální cvok. Nikdo s ní nebude chtít pracovat. Totéž Giuliani.“ Rupert Murdoch psal jedné z manažerek Foxu, že Trumpovo popírání výsledků voleb je „hrozná věc, která, obávám se, poškozuje všechny“.
Jenže Dominionu se nepodařilo tyto soukromé názory spojit s vystupováním dotyčných na obrazovce. Ti, ať už se při tom tvářili jakkoli, v zásadě jen dali Trumpovým právníkům prostor nebo rekapitulovali, co řekli. Jiní moderátoři, jako je Lou Dobbs nebo Maria Bartiromová na Fox Business, šli dál a Giulianimu a Powellové halasně přizvukovali. Jenže z jejich soukromé komunikace zase vyplývá, že měli tak vymyté mozky, že tomu opravdu věřili. Takže, upozorňovali někteří právní komentátoři, to, co ze shromážděných materiálů vyplývá, je jistě nechutné – ale jestli se to podaří pospojovat v „actual malice“, je jiná otázka.
V oboru nechutnosti bezpochyby vedl Tucker Carlson, kterého rozzuřilo, že jedna z reportérek Foxu v reakci na Trumpova tvrzení o zfalšovaných volbách napsala na Twitter, že ministerstvo spravedlnosti – tehdy ještě řízené Trumpovým člověkem – žádné podvody nezjistilo. Carlson psal Hannitymu: „Prosím tě, nech ji vyhodit… Tohle musí okamžitě skončit, hned dnes večer. Měřitelně to poškozuje firmu. Akcie jdou dolů.“
Carlson a další, kteří tvrzení o ukradených volbách nevěřili, byli na Trumpa naštvaní – ale ne proto, že lže, ale proto, že dělá problémy jejich televizi. Protože diváci Fox News mu věří, a on tudíž musí jeho lži opakovat, nebo kolem nich aspoň našlapovat, aby si je neodcizili. Protože kdyby jim odešli diváci, Fox by to zřejmě stálo mnohem víc než 787 milionů dolarů.
Fox News nejsou jediné americké médium, které by šířilo naprosté bláboly, protože je jeho diváci chtěli slyšet. Moderátoři a novináři, kteří dva roky krmili své diváky přísliby, že Trumpa už co chvíli zavřou za spiknutí s Rusy, v tom nebyli o moc lepší. Fox ani není jediná stanice, která raději přistoupila na mlčenlivé finanční vyrovnání, než by obhajovala své zpravodajství před soudem. Třeba CNN se v roce 2020 vyrovnala s teenagerem Nickem Sandmannem, který se o rok dříve zapletl do hádky a demonstrace v centru Washingtonu a jehož média vylíčila jako zlomyslného rasistu. Ale díky soudnímu sporu Fox versus Dominion je na veřejnosti nejplastičtější obraz toho, jak cynický je to byznys.
00:06
