Nord Stream nemohl být zničen tak, jak tvrdí Hersh

KOMENTÁŘ

Nord Stream nemohl být zničen tak, jak tvrdí Hersh
Kdo stojí za výbuchy na plynovodu Nord Stream? Foto: Forsvaret
1
Komentáře

Ondřej Šmigol

Před týdnem vyvolal světovou pozornost článek zasloužilého novináře Seymoura Hershe. Ten na svém Substacku publikoval zjištění, že za zničením plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 stojí Spojené státy. O Hershových tvrzeních informovala světová média, i když často skeptickým tónem. Největší slabinou Hershova textu je, že stojí na jednom anonymním zdroji, který ale měl vhled do celé operace. Z toho důvodu je velmi těžké informace ověřit, zvláště pokud člověk nedůvěřuje oficiálním dementi. Dánský analytik Oliver Alexander, který se specializuje na otevřené zdroje, si dal tu práci, že prošel detaily v Hershově článku, a dospěl k jednoznačnému zjištění – sabotáž Nord Streamu nemohla proběhnout tak, jak Hersh popisuje.

Alexander upozorňuje, že Hershův výklad je problematický v podstatě od začátku. K provedení útoku byli údajně vybráni potápěči z jednotky amerického námořnictva specializující se na zneškodňování min. Důvod byl jediný, utajit operaci před Kongresem a tím omezit šanci úniku informací. Komando Navy SEALs, které by bylo za normálních okolností logickou volbou, totiž spadá do systému amerických speciálních sil. Ze zákona o jejich akcích musí být předem informován takzvaný gang osmi, tedy nejvýše postavení členové Senátu a Sněmovny reprezentantů, po čtyřech z každé strany.

Jenže vzápětí Američané údajně zapojili do plánování Norsko. Takže Washington vymyslel právní kličku, aby nemusel informovat vlastní zákonodárce, a záhy celou operaci vyjeví státu, nad jehož zpravodajským a politickým systémem nemá žádnou kontrolu. Hersh tvrdí, že to bylo nutné, jelikož Norové znali důvěrně vody Baltského moře, kde operace měla proběhnout, a měli poskytnout své vojenské prostředky, aby se celá věc vyhnula kongresovému dozoru.

Hersh uvádí celou řadu důvodů, proč Norové jsou naprosto spolehlivý a loajální spojenci USA. Upozorňuje například, že generálním tajemníkem NATO je Jens Stoltenberg, bývalý dlouholetý norský premiér, kterému prý Američané plně důvěřují již od vietnamské války. V roce 1975, kdy padl Saigon a skončila válka ve Vietnamu, bylo Stoltenbergovi 16 let. Je nanejvýš nepravděpodobné, že náctiletý Stoltenberg byl ceněným americkým agentem zapojeným do problematiky událostí na Dálném východě.

Navíc Američané zpravili Dány a Švédy o tom, že budou v Baltu cosi provádět, tedy možnost úniku důvěrných informací jen rozšířili. Celá historka ohledně nepoužití Navy SEALs tak nedává žádný smysl.

Jako zástěrka operace měly posloužit každoroční námořní manévry BALTOPS. Na žádost Američanů byl na poslední chvíli do BALTOPS22 zařazen minolovný výcvik, který měl zakrýt podvodní akci. Jak ale píše Alexander, minolovné cvičení je součástí každého ročníku BALTOPS.

Podle Hershe Norové vytipovali ideální místo k uložení náloží. Z jeho vyprávění vyplývá, že se jednalo v podstatě o jednu malou oblast, Nord Stream 1 a 2 jsou od sebe vzdáleny pouhý jeden kilometr. Jenže díry v Nord Streamu 1 jsou od sebe vzdáleny 6,17 kilometru a ta v Nord Streamu 2 je od nich 80 kilometrů daleko. Rozhodně mnohem větší plocha než ta, která by se dala zvládnout během jednoho ponoření.

Potápěči měli údajně operovat z norské minolovky třídy Alta. Žádná loď této třídy se cvičení BALTOPS22 neúčastnila. Manévrů se účastnila minolovka třídy Oksøy, která se Altě velmi podobá. Její pohyby ale vůbec neodpovídají pohybům lodě, která podporuje operaci pod vodou. K místům výbuchu se přiblížila maximálně na několik kilometrů, v případě výbuchů na Nord Streamu kolem jen rychle proplula.

Smysl nedává ani způsob údajného spuštění instalovaných náloží. Podle Hershe je odpálil signál ze sonarové bóje shozené během „zdánlivě rutinního letu“ norského letounu P-8 Poseidon. Jenže žádné norské letadlo P-8 podle dostupných záznamů nad oblastí výbuchu neletělo. Teoreticky mohlo vypnout svůj odpovídač, a tedy se neobjevit v dostupných civilních záznamech, pak by ale let nepůsobil rutinně. Navíc i když norské letectvo obdrželo letadla P-8, do své výzbroje je plánuje zařadit teprve později tento rok.

Nad místy výbuchu Nord Streamu 2 přeletěl americký Poseidon, ale teprve hodinu po explozi, pak se vrátil a několik hodin nad oblastí kroužil. Což odpovídá spíše chování letadla, které se snaží zjistit, co se vlastně stalo.

Alexander uvádí, že technické detaily operace jsou úplný nesmysl. Instalované nálože musely být údajně adaptovány na specifikou salinitu Baltu, aby je nevypátraly ruské přístroje. Jenže Rusové neprovádějí minolovné operace v blízkosti Dánska, Švédska a Norska, navíc slanost náloží s tím nemá nic společného. Podle Hershe se Američané báli, aby nálože neexplodovaly předčasně vlivem zvuků moře. Moderní spouštěče ale nemůže aktivovat náhodné rybí říhnutí nebo pšouk chobotnice.

Sám Alexander neuvádí, koho ze sabotáže podezírá, ale ať už se pod Baltem stalo cokoli, na základě veřejně dostupných informací se zdá, že to rozhodně neproběhlo tak, jak popisuje Hersh.

Pak je tu osobnost samotného Hershe, do jejíž analýzy se Alexander již nepouští. Hersh platí za novinářskou legendu, jelikož jako první zveřejnil, že americká armáda vyšetřuje masakr ve vesnici My Lai během vietnamské války a mučení ve věznici Abú Ghrajb. Na svém kontě má však i řadu pochybných tvrzení. Přiznal, že jeho článek ze sedmdesátých let, ve kterém obvinil amerického velvyslance z přípravy puče v Chile, je nepravdivý. Zpochybnil také oficiální verze zabití Usámy bin Ládina a pokusu o zabití Sergeje Skripala v britském Salisbury novičokem. „Nevěřím nutně verzi, že za 11. září je zodpovědný bin Ládin,“ řekl v rozhovoru v roce 2018.

Pátrání po viníkovi sabotáže Nord Streamu pokračuje.