Kde uniknout nudě? Třeba v Nowé Rudě

GENIUS LOCI

Kde uniknout nudě? Třeba v Nowé Rudě
Nowa Ruda, do roku 1945 Neurode, je městečko na severozápadním okraji země kladské, která se právě tam ohýbá do Čech – kam by mělo Kladsko historicky správně patřit. Foto: Jiří Peňás
4
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Drastická pokuta pro Maďarsko a my

KOMENTÁŘ

Maďarsko dostalo pokutu za to, že komplikuje utečencům ze zemí mimo EU podávání žádostí o azyl. Pokutu 200 milionů eur, tedy pět miliard korun, vyměřil teď ...

00:07

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Do Nowé Rudy jsem přijel na dvě hodiny a zůstal tam do druhého dne. Původně jsem chtěl jen krátce strčit nos do města, do kterého jezdí na úřad nebo možná do banky, prostě když potřebuje něco zařídit, spisovatelka Olga Tokarczuková, která tam sice ještě nemá ulici, ale poté, co v roce 2018 dostala Nobelovu cenu, lze předpokládat, že jednou mít bude.

 

Jenže já ji vlastně moc načtenou nemám, její imaginativně-halucinační styl mi blízký není, ale spíš je pravda, že jsem na její knihy neměl trpělivost, prostě je znám jen povrchně, takže v případě, že bych ji potkal, upadl bych asi do rozpaků a hned bych se klidil, aniž by si toho ona všimla. Ale věděl jsem, že nebydlí přímo ve městě, nýbrž někde na samotě v kopcích, někde až úplně u českých hranic, takže by to musela být velká náhoda, kdybych na ni natrefil třeba v Žabce… No prostě jsem si říkal, že jen vystoupím z vlaku, projdu se a pojedu dál.

Radnice sedí jako naparáděná kvočna na čtvercovém náměstí, jež je v rámci polských možností docela dobře opravené a udržované. Styl onoho rathauzu je eklektický, renesanční okénka, barokní portálek, gotické věžičky, secesní balkonek.
Radnice sedí jako naparáděná kvočna na čtvercovém náměstí, jež je v rámci polských možností docela dobře opravené a udržované. Styl onoho rathauzu je eklektický, renesanční okénka, barokní portálek, gotické věžičky, secesní balkonek. Foto: Jiří Peňás

Tak se také stalo, obhlédl jsem cihlové nádraží, kdysi muselo být velmi pěkné, a scházel do městečka: to mi i díky tomu nádraží na návrší trochu připomnělo domovské Kraslice, ona se ta sudetská městečka na kopcovitých okrajích jedno druhému trochu podobají a také je na nich znát, že nejlepší časy mají nejméně sto let za sebou. Sestupoval jsem podél zašlých cihlových domů a zaprášených portálů v obchodní ulici, kterou ovládly halabala vedené polské krámky s řvavými cedulemi, a rozhlížel se. Vždy cítím jisté vzrušení, když se ocitnu v neznámém městě, kde poznávám podobnost s jinými městy, ale přece jen je každé trochu jiné. Tak jsem tedy přicházel do Nowé Rudy, říkal jsem si, dám si tam kávu a pojedu dál, snad nepotkám paní Tokarczukovou, a když ano, budu dělat, že ji neznám, anebo možná ne, řeknu jí, že znám její oddané čtenářky, třeba si ji i vyfotím, stejně ji ale nepotkám, co by tady dělala, i když tady chodí třeba k doktorovi…

Foto: Jiří Peňás

Tak jsem se ocitl na Rynku, začalo se mi to tam docela líbit. Město nese zřetelné znaky rozkvětu před takovými sto až sto padesáti lety, do něhož další vývoj už moc nezasahoval: až tedy na panelové sídliště na severním svahu, ale to tvořilo zvláštní kontrast k té velmi precizní a filigránské architektuře z časů, kdy Neurode patřilo do Pruska. Z té doby tu zbylo mnoho krásných vil, některé připomínají malé zámky, ty nejhezčí ve stylu cihlové gotiky, mohly by se v nich točit horory, k čemuž nyní napomáhá jejich polská zpustlost. Mimořádný je městský kostel sv. Mikuláše, pompézní stavba z konce 19. století, zářící cihlovou červení a měděnkovou zelení, neogotický mastodont, kterým bohaté město dávalo najevo, co si může dovolit. S ním ladí radnice, která sedí jako naparáděná kvočna na čtvercovém náměstí, jež je v rámci polských možností docela dobře opravené a udržované. Styl onoho rathausu je eklektický, renesanční okénka, barokní portálek, gotické věžičky, secesní balkonek.