Státní ochranka na Slovensku dneškem končí se zajišťováním ochrany bývalého prezidenta Andreje Kisky. ČTK o tom informovalo slovenské ministerstvo vnitra, které ...
ÚHEL POHLEDU: Loňské nezodpovědné prognózy ekonomických nedouků měly za to, že Rusko se za pár měsíců působení západních sankcí hospodářsky zhroutí. Ne že by sankce neměly žádný efekt. Jenže Rusko jim zatím dokáže celkem obstojně čelit. To není propagandistická heroizace ruského národa, ale prosté konstatování faktu, jenž mohl být už loni zřejmý komukoli, kdo vstřebal látku prvního stupně základní školy a elementárním způsobem ji dokáže aplikovat. Rusko je velká země, nesmírně bohatá na komodity, o něž prostě ve světě je a bude zájem. A drtivá většina světa se k sankcím nepřipojila.
Dva aktuální příklady za všechny. První se týká nafty, druhý pšenice. V obou případech Rusko stále – i přes existenci sankcí – výrazně promlouvá do dění na globálním trhu.
Aktuálně světu hrozí fatální nedostatek motorové nafty. Důvodem je koordinované omezení těžby ropy v podání Saúdské Arábie a právě Ruska, ale i možné zhmotnění ruské hrozby, že přestane motorovou naftu vyvážet. I přes sankce je totiž stále jejím klíčovým světovým dodavatelem.
V USA je cena motorové nafty již nyní na rekordu pro tuto část roku, v Evropě od léta podražila o zhruba 60 procent. V Česku nafta u čerpacích stanic zdražuje o více než šest korun na litr jen v porovnání s minulým měsícem, a to i kvůli nešťastně načasovanému zvýšení spotřební daně z ní. Pokud Rusko opravdu výrazně utlumí svůj vývoz nafty, její cena se v Česku může dostat klidně třeba k padesáti korunám za litr. Vždyť už nyní málem překonává hranici 40 korun za litr.
Na komoditní burze v Rotterdamu, jež je určující také pro ceny pohonných hmot v Česku, se motorová nafta prodává nejdráže od loňského listopadu. Mezi komoditními obchodníky panuje nebývalá tíseň. Světu totiž hrozí největší nedostatek ropy minimálně od roku 2007, jak plyne z dat, která minulý týden zveřejnil kartel OPEC. Deficit může přesáhnout tři miliony barelů denně. Znamenalo by to, že by jednotlivé země musely v nebývalé míře čerpat ze svých ropných rezerv.
Stěžejním důvodem hrozícího hlubokého deficitu na trhu s ropou, jenž má nastat už letos ve čtvrtém čtvrtletí, je zmíněné nedávné koordinované rozhodnutí Rijádu a Moskvy protáhnout omezení její těžby minimálně do letošního prosince. Obě země, které představují klíčové světové ropné producenty a vývozce, se tak snaží vylepšit stav svých veřejných financí. Rusko potřebuje peníze na zbraně, včetně těch nyní zjevně dojednávaných severokorejských, a na válčení na Ukrajině. Saúdská Arábie zase na všechno možné, od megalomanského projektu výstavby pouštního futuristického města Neom po financování tučné gáže fotbalové hvězdy Cristiana Ronalda.
To vše budou platit i čeští řidiči. Saúdské Arábii a Rusku zatím jejich sázka vychází. Cena ropy stoupá a Saúdská Arábie si dokonce navyšuje přirážku za svoji arabskou lehkou ropu – tato přirážka jak v dodávkách pro Evropu, tak pro Spojené státy je nyní na historickém maximu. Tradičně Saúdští Arabové svoji ropu prodávali Spojeným státům či Evropě naopak se slevou oproti Brentu, ale tyto časy minuly. Pro Evropu činí nyní v září přirážka 5,80 dolaru nad úrovní ceny barelu Brentu, pro Spojené státy dokonce 7,25 dolaru „nad Brentem“. Saúdští Arabové Západu tedy svoji ropu už nyní prodávají za zhruba 100 dolarů za barel.
Na celém Západě, včetně Česka, mohou rostoucí ceny pohonných hmot narušit snahu o zkrocení inflace. Co se nehodí Západu, to v tomto případě svědčí právě i zmíněným Rusům. Česko přitom v letošním roce dováží z Ruska největší množství ropy od roku 2010, za první pololetí se jednalo o 2,34 milionu tun, jak plyne z dat ČSÚ.
Česko se tedy od ruské ropy zatím neodstřihává ani v nejmenším, naopak dováží jí nejvíce za 13 let.
Rusko navíc letos upevňuje svoji pozici největšího světového vývozce pšenice. Pomáhá mu, že překonalo dopady západních sankcí, a také to, že blokací a bombardováním ukrajinských přístavů zásadně podvazuje zemědělský export svého klíčového konkurenta.
V důsledku invaze, resp. západních sankcí Rusko hlavně loni čelilo finančním a logistickým obtížím při vývozu své zemědělské produkce, ale ty se mu podařilo překonat, takže jeho letošní vývoz pšenice bude podle všeho historicky rekordní.
Rekordní ruský vývoz pšenice je ovšem příznivou zprávou zejména pro rozvíjející se ekonomiky typu Egypta. Umožňuje totiž zlepšit jejich zásobování základní potravinou a stlačit tak světové ceny pšenice na minimum za poslední takřka tři roky. A to i přes uvedené omezování vývozů z Ukrajiny.
Rusko se sice snaží povážlivě se snižující cenu pšenice „korigovat“, ale ani tak se mu nedaří její světovou cenu výrazněji zvýšit. Na burze v Chicagu, kde se světová cena ustavuje, se tak pšenice prodává za méně než polovinu své ceny z doby těsně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.
Ruské úřady se podle zdrojů agentury Bloomberg snaží situaci „korigovat“ snahou vynutit si, byť neoficiálně, určitou pevnou minimální cenu vývozu, která by zajistila, že export nebude z hlediska dopadu na daňové inkaso a veřejné finance země neúnosně levný – tedy ještě pod onou pevně stanovenou minimální cenou. Pokud například ruské úřady shledají, že vývozní cena té či oné konkrétní exportní dodávky pšenice je příliš nízká, zkrátka jí neudělí povolení k exportu.
Ovšem podle zdrojů agentury Bloomberg je uplatňování pevné minimální ceny v praxi nekonzistentní, což může svědčit například o tom, že snaha o korekci je alespoň v některých případech korupčně či jinak obcházena.
Jeden příklad takového obcházení za všechny. Začátkem září si Egypt objednal dovoz 480 tisíc tun ruské pšenice, a to od soukromého obchodníka a za cenu pod úrovní neoficiální minimální ceny. O několik dní později Egypt uvedl, že tento obchodník, společnost Solaris, bude moci zajistit dodávku sjednané pšenice z jiných zemí původu, než je Rusko. To umožňuje ruskému ministerstvu zemědělství zachovat si tvář: Rusko tedy prodává Egyptu pšenici za cenu pod úrovní minimální ceny, ale obě strany se tváří, že pšenice prodávaná až příliš levně není ruská. Protože pokud není předmětem obchodu ruská pšenice, jak se obě strany tváří, pak přece ani nemohlo dojít k porušení neoficiálního ruského ustanovení o určité minimální ceně ruského vývozu.
Rusko letos očekává sklizeň 78 milionů tun pšenice. Celkově by mělo podle jarního odhadu ministerstva zemědělství sklidit 123 milionů tun obilovin, a to včetně těch z okupovaného ukrajinského území. Právě i to, že Rusko mísí svoji pšenici a další obiloviny s ukrajinskou produkcí, umožňuje navyšovat celkový objem vyvážené agrární produkce, která už je ovšem statisticky zachycena jako ryze ruská.
00:02
