Pravidla úspěchu a slávy. Nakolik pomůže elitní škola? Čert kálí na jednu hromadu

Bible je krutá kniha, zvlášť ve svých sociologických analýzách. Aspoň takto, tedy jako popis sociálních neduhů, se mnohdy interpretuje výrok z evangelia podle Matouše: „Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ Jinými slovy, bohatí bohatnou, chudí chudnou. Prý se to netýká zdaleka jen peněz: samovolně se rozhojňuje sláva, vztahy a úspěchy. I kdyby si chudí na konexích či výdobytcích polepšovali, relativně k rostoucímu náskoku těch silnějších, jsou bez šance. A co víc, rozhojňující logika platí i ve zlém. Čert prý kálí na jednu hromadu…

Dnes je takzvaný Matoušův efekt součástí sociologického inventáře. Poprvé jej v šedesátých letech zformuloval americký sociolog Robert K. Merton a ani on se v první řadě nezaměřil na majetek, ale na vědeckou pověst. Hlavní tezí je, že jedna citace generuje další, jedna pozvánka stíhá druhou. Krom toho ukázal, jak špatně rozumíme vědě. Obyčejně máme za to, že je řadou výkonů, jichž docilují podivínští, a proto mnohdy osamocení vědci. Merton nepopírá, že bývají zvláštní. Avšak přinejmenším ti, jejichž jména známe, jsou kromě toho i obratní, co se týká péče o pověst a práce s pozorností druhých.

Sociologův závěr proto zní: Výkon je mnohdy relativně individuální, ale úspěch je sociální jev. Ani věda tudíž není samotářská aktivita, nýbrž práce na veřejnosti. Právě ten, kdo se umí pohybovat na veřejnosti, což v případě vědce může znamenat i to, že učiní značku ze své podivínskosti, může přetavit „pouhý“ výkon v úspěch, ne-li slávu. Pozornost, tato vzácná surovina, určité výkony zesiluje – a hlavně: plodí další pozornost. Lidé mají ve zvyku zírat stejným směrem.

Sláva posilující úspěch

V posledním čísle časopisu American Sociological Review publikovali vědci studii Ne všichni mohou být hvězdy, mapující Matoušův efekt v basketbalu. Proč basketbal? Je to svět, jemuž vládne výkon. Meritokracie v čiré podobě. Výkony basketbalistů NBA jsou pečlivě zaznamenávány a na základě těchto údajů vznikají statistiky jednotlivých výkonů, ať už jde o koše, nebo rozhodující přihrávky. Badatelé proto uvažovali následovně: Jestliže se každoročně volí nejlepší hráči, měla by tato volba kopírovat dosažené výsledky. Jinými slovy, sláva by měla být spravedlivá – měla by reflektovat čistě jen zásluhy.

Aby si tuto hypotézu ověřili, prozkoumali kariéru 1829 hráčů mezi lety 1983 a 2016.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.