Rusové pašují zlato ze Súdánu ve velkém, říká konzul Pelikán

V půli dubna v súdánském hlavním městě Chartúmu vypukly boje mezi silami rychlé podpory, které jsou rovněž známy pod zkratkou RSF, a regulérní súdánskou armádou. Když přestřelky neustávaly a začalo být jasné, že v Súdánu se schyluje k další občanské válce, západní země dramaticky evakuovaly své občany. Zároveň se šířily spekulace, že v nepokojích mají prsty Rusové, především z bojů na Ukrajině nechvalně proslulí wagnerovci. Jde o několikátou takovou krizi v posledních letech.

V roce 2019 po demonstracích padl dlouholetý diktátor Umar al-Bašír, který se dostal k moci díky puči v roce 1989. Nastal krátký experiment s liberalizací a demokratizací, v říjnu 2021 ho ukončil armádní převrat. Proč po sobě RSF a armáda začaly střílet a jaké jsou dělicí čáry v súdánské společnosti, vysvětluje orientalista a honorární konzul Súdánu v České republice Petr Pelikán.

Jaké je vlastně pozadí konfliktu, který v Súdánu nedávno vypukl? Kde leží jeho kořeny?

Nejdřív vám řeknu, odkud čerpám informace. Kromě internetu a sdělovacích prostředků spoléhám především na informace od místních. Telefonuju a píšu si každý den se šesti, sedmi, osmi Súdánci. Záleží na tom, jaké je tam zrovna připojení, jak kde mají elektřinu. Posíláme si i hlasové zprávy, občas pošlou fotografie nebo videa. Jejich zprávy se trochu různí podle toho, odkud jsou. Většinou jsou z Chartúmu, ale mám občas informace i mimo hlavní město. Částečně i z toho, jak oni komunikují po sociálních sítích, protože i Súdánci si mezi sebou pochopitelně posílají informace. Tolik o mé informační základně.

Současný konflikt má určitě víc než jednu příčinu. Ale pokud bych – s ohledem na to, nakolik znám fungování Súdánu – měl vyzdvihnout tu hlavní, tak se domnívám, že to je hlavně rozpor mezi kmeny z nilského údolí, které vládnou v Súdánu od té doby, co vznikl, a mezi kmeny z Dárfúru, ze západu. Tam žijí jak kmeny usedlé, tak kočovné. Když to dost zjednoduším, část těchto kočovných kmenů byla vládou, převážně tvořenou kmeny z nilského údolí, vyzbrojena, zaplacena, vycvičena a podporována, aby bojovaly proti tamnímu protivládnímu povstání.

Takže ty kmeny využily války v Dárfúru, která začala v roce 2003, aby získaly lepší postavení v zemi?

Ano, tyto západní kmeny se díky tomu dostaly do silnějšího postavení. Před nějakými deseti lety z nich nejdřív vznikly milice, ty se posléze změnily v regulérní součást súdánských ozbrojených sil. Teď mají oficiální název Síly rychlé podpory. Jejich předáci velmi rychle využili situace a dokázali shromáždit spousty dalších materiálních prostředků. Hodně bohatství získali z těžby zlata na severu Súdánu, kde tyto ozbrojené skupiny a vojsko dokázaly dostat pod kontrolu značnou část tamějšího zisku. Další prostředky se nashromáždily z různých forem zahraniční pomoci. Síly rychlé podpory třeba za peníze Emirátů bojovaly v Libyi na straně generála Haftara. Tohle všechno jim umožnilo vyšvihnout se hodně nahoru.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.