Napětí mezi školami a Bekem opět stoupá. Začal do revizí vstupovat politicky

Ředitelé a učitelé škol si dlouhodobě stěžují na to, že ve školství neexistuje žádná dlouhodobá vize, koncepce, kterou by se dařilo naplňovat. S novým ministrem přijde konec změnám, na které se školy složitě adaptovaly, odborné debaty vyjdou vniveč. Podobné pocity teď u některých ředitelů či pedagogů opět vyvolal ministr školství Mikuláš Bek (STAN). Po dlouhých měsících rozepří mezi odborníky, zda rušit povinnost výuky druhého cizího jazyka, se ujal rozhodnout politicky. Jenže místo prostého rozhodnutí rozetnul debatu zcela novým návrhem.

Pod ministerstvem školství už roky vzniká revize Rámcových vzdělávacích programů, která má ambici výrazně měnit výuku na školách. Při debatách odborných skupin nad redukcí či změnou obsahu učiva či výuky tak v řadě případů dochází a ještě zjevně docházet bude k ostrým neshodám. Ministr školství Bek tak rád dlouhodobě říká, že do odborných debat nezasahuje a čeká pouze na oblasti, v nichž nedojde k odborné shodě – a v nich pak bude muset rozhodnout. K tomu se podle svých slov nyní odhodlal v případě výuky cizích jazyků, u které k takovém sporu debata směřovala od počátku.

V současnosti je výuka prvního cizího jazyka povinná od třetí třídy a druhého cizího jazyka nejpozději od osmé třídy. Ministerstvo školství původně v rámci revizí navrhovalo, aby se zkrátka z druhého cizího jazyka stal volitelný předmět. Po tvrdé kritice ze strany zástupců vyučujících cizích jazyků či vysokoškolských pedagogů si dokonce resort v minulosti udělal široký průzkum mezi školami, v kterém téměř 80 % ředitelů uvedlo, že se změnou výuky druhého cizího jazyka souhlasí. Experti ministerstva pak návrh obhajovali s tím, že není třeba plošně všechny nutit k učení něčeho, pro co kupříkladu nemají vlohy.

Nyní ministr školství přichází s řešením, které předchozí debaty poněkud staví na hlavu. Chce prosazovat, aby se žáci minimálně od první třídy povinně učili anglicky a od šesté třídy měli povinně druhý cizí jazyk jako němčinu, francouzštinu nebo španělštinu. Při revizi vzdělávacích programů pro střední školy pak chce zajistit, aby na všech školách byla odpovídající nabídka druhých cizích jazyků.

Vedle snahy o prosazení anglického jazyka od první třídy, případně od posledního roku mateřské školy, a druhého cizího jazyka od šesté třídy, kdy by školy musely nabízet aspoň jeden z výběru němčina, francouzština a španělština, Bek uvedl také zvýšení požadované úrovně znalosti cizích jazyků. Konkrétně u žáků devátých tříd by se podle něj měla zvýšit úroveň angličtiny z A2 na B1 a u středoškoláků by měla požadovaná znalost cizího jazyka u maturitní zkoušky stoupnout na B2.

Jak sám ministr Bek naznačil, povinnou výuku angličtiny už od první třídy nyní nemá kdo učit. Podle něj si tak stát musí na změny, které by měly přijít už za několik let, objednat u univerzit vyšší počet učitelů jazyků. To je však něco, co dosud stát nebyl příliš schopný udělat v rámci celé řady dalších oborů, v kterých začínají poměrně zjevně docházet kapacity.

Jedním z cílů návrhu nových učebních plánů je podle zástupců ministerstva školství a Národního pedagogického institutu, kteří ho představili na začátku dubna, snižovat nerovnosti v přístupu ke vzdělávání. Výuka by se podle návrhu měla zaměřit více na schopnosti a dovednosti žáků, ustoupit by se mělo od takzvaně encyklopedického přístupu, tedy učení mnoha věcí nazpaměť. Podle nových učebních plánů by školy mohly začít dobrovolně učit v prvních a šestých třídách ZŠ od září 2025, povinně v těchto třídách od září 2027.

Rámcové vzdělávací programy (RVP) na rozdíl od dřívějších osnov od roku 2005 neurčují, co se má učit v jednotlivých ročnících, ale popisují, s čím se má žák seznamovat na různých stupních vzdělávání a co má umět na konci. Školy podle RVP vytvářejí vlastní učební plány, které se tak od sebe mohou lišit. Změny ve vzdělávání slíbila vláda v programovém prohlášení. O potřebě revize současných RVP se mluví zhruba od roku 2016.