VIDEO: Za koho a za kolik. O žoldácích po smrti Prigožina

Nedávná záhadná smrt Jevgenije Prigožina, šéfa Wagnerovy skupiny, momentálně asi nejznámějšího žoldáckého uskupení, přitáhla pozornost k tomuto prastarému a nebezpečnému povolání.

Kompletní verzi včetně videa a audiozáznamu najdete ZDE.

O žoldácích v dějinách i dnes diskutovali Oldřich Bureš, vedoucí Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a profesor na katedře bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Klára Andresová, která pracuje v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR a je členkou Společnosti pro výzkum dějin vojenství, a Petra Ditrichová, právní poradkyně ministerstva obrany, seniorní nerezidentní výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů a viceprezidentka Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo.

Co se rozumí pod pojmem žoldák a jaký je rozdíl například mezi soukromou vojenskou společností, jakou byla americká Blackwater, kterou známe z Iráku, a wagnerovci? A jak se liší jejich status třeba od francouzské cizinecké legie, jejíž příslušníci občas bývají také označovaní za druh žoldáků?

Bureš: Jsou to aktéři, kteří se velmi liší nejen z hlediska právního zakotvení, ale i podle toho, v jakých oblastech a pro koho působí, a zejména jestli jsou to aktéři, kteří mají nějakou permanentní, například v případě Blackwateru korporátní strukturu, a tím pádem můžou obhospodařovat víc zákazníků a různé zakázky ve všech částech světa, anebo jsou to, jako v případě wagnerovců, spíš paramilitární skupiny, které si řídí vládnoucí skupina, v tomto případě prezident Putin, pro své vlastní domácí nebo zahraničněpolitické potřeby. Cizinecká legie je součástí některých armád, které umožňují zapojení občanů třetích států do svých regulérních vojenských operací. A žoldnéři potom jsou v podstatě něco, co se zde vyskytuje možná tak dlouho, jak existují státy nebo války. Jsou to jedinci, kteří splňují tři klíčové faktory. Jsou to občané cizích států, to znamená těch, které se neúčastní toho konfliktu. Konkrétně když zůstaneme u wagnerovců a jejich operací na Ukrajině, tak by to neměli být občané ani Ruska, ani Ukrajiny. Jejich primární motivace je finanční zisk. To je asi nejproblematičtější aspekt definice, co to vlastně znamená. Motivací může být spousta a někteří by tvrdili, že třeba i příslušníci francouzské cizinecké legie jsou primárně motivováni ziskem. A poslední je, že se přímo účastní bojů v daném konfliktu. Wagner některé z těchto definic splňuje, respektive jeho „zaměstnanci,“ ale ne všechny. Některé splňuje Blackwater a jeho zaměstnanci, ale opět ne všechny. Z mého pohledu ten klíčový rozdíl je, zda jsou to skupinky jednotlivců, kteří jsou najati na jeden konkrétní úkol, kontrakt, nebo to je permanentní korporátní struktura, která si v případě těch amerických nebo anglosaských nezadá s jinými společnostmi. Když to trochu přeženu, jako Škodovka vyrábí auta, tak Blackwater nabízel bezpečnostní produkty a služby různým zákazníkům.

Ditrichová: Co se týče žoldnéřství, na to máme dvě mezinárodní úmluvy. První je z roku 1977. Jde o úmluvu Organizace africké jednoty, jejímž cílem bylo eliminovat žoldnéřství jako takové. To znamená, že zakazuje nejenom účast jednotlivých osob na žoldnéřství, ale zároveň zakazuje státům najímat osoby na tuto činnost a ukládá jim, aby takové osoby stíhaly a soudily. Pak máme Úmluvu proti náboru, užívání, financování a výcviku žoldnéřů z roku 1989. To je úmluva na úrovni OSN a je celosvětově platná. Není to jen regionální instrument. No a pak tady máme obecně platné pravidlo z prvního dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám. Tam se v článku 47 hovoří o tom, kdo je žoldnéř. Konkrétně je těch podmínek šest. Například osoba musí být speciálně najatá k tomu, aby bojovala. Druhá podmínka je, že se musí přímo účastnit nepřátelství. Další je, že nesmí být občanem žádné strany v tom konfliktu, musí být primárně motivována ziskem atd. V praxi musí být všechny splněny kumulativně, takže v 99 % případů se nepodaří je naplnit. Ruská strana toto označení používá velmi často směrem k Ukrajině. Když Ukrajina volala po dobrovolnících, aby šli Ukrajině na pomoc, Rusové tvrdili, že to jsou žoldáci. Neměli pravdu, protože v praxi se nedaří prokázat, že všechny tyto podmínky jsou naplněny. Jinak co se týče následků, tak čl. 47 Prvního dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám explicitně uvádí, že takováto osoba není kombatantem. To znamená, že nemá právo přímo se účastnit nepřátelství, a tudíž v případě zajetí nemá právo být považována za válečného zajatce, což je poměrně zásadní. Tedy v praxi to znamená, že takováto osoba v případě zadržení protistranou je považována za civilistu, který se přímo účastnil nepřátelství se souvisejícími následky. Nemá nárok na zvýhodněnější status válečného zajatce.

Takže je mohou zavřít na dlouhou dobu?

Ditrichová: Nejdřív samozřejmě musí proběhnout nějaký soudní proces. Tu osobu mohou postihnout za samo žoldnéřství a také za to, co v daném konfliktu spáchala. Tyto osoby se často přímo účastní boje, takže tam velmi často může dojít k usmrcení či spáchání válečného zločinu.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Kompletní verzi včetně videa a audiozáznamu najdete ZDE.

Videoukázku ze salonu najdete ZDE.