Donald Trump sliboval, že pokud se stane prezidentem, zařídí mír na Ukrajině do 24 hodin. Velmi rychle se ale ukázalo, že vyjednat klid zbraní mezi Kyjevem a Moskvou je spíše maraton než sprint. A Američanům docházejí síly. Podle serveru Axios předložili Ukrajincům „finální“ mírovou nabídku. Pokud ji Kyjev nepřijme, Washington je připraven si nad celým procesem umýt ruce a odejít. A pravděpodobnost, že se tak stane, se v posledních dnech velmi zvýšila. Protože mírový plán, tak jak ho zveřejnil Axios, je v současné podobě pro Ukrajinu nepřijatelný.
Nejproblematičtější pasáží je požadavek, aby Kyjev uznal Krym jako de iure ruské území. Tedy není zcela jasné, zda Američané se zavázali ruský zábor uznat sami, nebo to chtějí i po Ukrajině. Mnohé ale napovídá reakce Donalda Trumpa na Ukrajinské chování.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jakékoli právní uznání změny hranic předem vyloučil. To Trumpa vytočilo. „Toto prohlášení velmi škodí mírovým jednáním s Ruskem,“ napsal na sociální síti Truth Social. „Krym ztratili Ukrajinci ještě za prezidenta Baracka Husseina Obamy a není ani předmětem diskuse,“ dodal. „Nikdo nežádá Zelenského, aby uznal Krym za ruské území, ale pokud chce Krym, proč o něj nebojovali před jedenácti lety, kdy byl bez jediného výstřelu předán Rusku?“ Trump tedy tvrdí, že ukrajinské uznání Krymu není ve hře, ale zároveň mu vadí, že to Zelenskyj nechce připustit. To svědčí o tom, že na informacích o tom, že USA tlačí Ukrajinu ohledně uznání ruského Krymu, něco bude.
Nejde o to, že by ukrajinské vedení bylo plné válečných štváčů trvajících na získání nejspíše nenávratně ztraceného území. Je to ale politicky naprosto neprůchodné. A podle ukrajinské ústavy nemožné.
Přesto ale kompromis je teoreticky dosažitelný. Ukrajinci si nejspíše uvědomují, že znovuzískání Krymu je momentálně nad jejich možnosti. Během jednání v Istanbulu v březnu 2022 byli ale ochotni kývnout na odsunutí otázky Krymu o 15 let. Ve světě není výjimečné, že oficiálně uznávané hranice nekorespondují s těmi reálnými. Většina světa se shodne na politice „jedné Číny“, přesto se ve skutečnosti chová k Tchaj-wanu jako k nezávislému státu. Hranice mezi Severní a Jižní Koreou je pouze linií příměří. Stejně tak hranice mezi Indií a Pákistánem v Kašmíru, obě země si nárokují celou provincii. Kyperské území taktéž protíná velmi reálná, ale neuznávaná hranice.
Ukrajinci by nejspíše byli ochotni kývnout na dohodu, kdy uznají ruskou kontrolu nad Krymem de facto, ale ne právně. To, že v návrhu dohody je vysloveně právní uznání záboru Krymu, svědčí o ruské drzosti a americké naivitě.
Rusové si myslí, že se pro ně otevřelo nebývalé okno příležitosti. Současná americká vláda je evidentně ochotná k velkým ústupkům ve své honbě za mírem na Ukrajině. Hodlají z toho vytěžit co nejvíce.
Na americké straně pramení ochota ke kompromisu ze zhruba tří zdrojů. Část administrativy si myslí, že jakýkoli mír, byť nespravedlivý, je lepší než pokračující zabíjení. Ale část Američanů je ohledně Ruska nebezpečně naivní. Není to něco, co by začalo se současnou Trumpovou administrativou. Pravda je, že o usmíření – reset – se snažily všechny americké administrativy minimálně od George Bushe mladšího. Vždy to skončilo neúspěchem kvůli ruskému chování.
V nynější Trumpově administrativě je vrcholem naivity Steve Witkoff, prezidentův zvláštní vyslanec. Právě on měl s Vladimirem Putinem mírový plán vyjednat během návštěvy Moskvy minulý týden. To vyšlo najevo ve Witkoffově rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, plném důvěřivých a podlézavých vyjádření ohledně Ruska a Putina. „Proč by chtěli pohltit Ukrajinu? Za jakým účelem? Nepotřebují pohltit Ukrajinu. To by bylo jako okupovat Gazu,“ řekl Witkoff Carlsonovi.
K tomu je třeba připočítat další okolnosti. Část administrativy věří, že je možné získat Rusko jako spojence proti Číně – pokud je kvůli tomu nutné hodit Ukrajinu přes palubu, budiž. Další Ukrajinu prostě nemají rádi. Nakonec je tu víra, že donutit Ukrajinu k souhlasu bude jednodušší než donutit Rusko. Proto s Ruskem Washington vyjednává, zatímco Kyjev údajně dostal dohodu ve stylu „ber, neber“.
Dohoda údajně obsahuje i pár bodů, které mají být výhodné pro Ukrajinu. Ty jsou ale extrémně vágní. Hlavně jde o slib pomoci při poválečné obnově Ukrajiny a plán rozmístit na Ukrajině cizí jednotky, jež budou dohlížet na příměří. „V návrhu je velmi jasně řečeno, jaké hmatatelné zisky získá Rusko, ale jen mlhavě a obecně je řečeno, co získá Ukrajina,“ stěžoval si pro Axios zdroj blízký ukrajinské vládě.
Vše tak nasvědčuje tomu, že dohoda je odsouzena k nezdaru. Američané již otevřeně mluví o tom, že se svou snahou končí. „Nebudeme v tomto úsilí pokračovat týdny a měsíce. Musíme tedy nyní velmi rychle zjistit, a mluvím o řádu dnů, zda je to v příštích několika týdnech proveditelné,“ řekl minulý týden americký ministr zahraničí Marco Rubio. „Je čas říct ano – nebo Spojené státy z jednání odejdou,“ varoval viceprezident J. D. Vance. „Pokud to jedna ze stran z nějakého důvodu učiní složité, řekneme jen: ‚Jste hloupí, jste hloupí. Jste strašní lidé.‘ A prostě přejdeme,“ prohlásil sám Trump.
Witkoff i Rubio navíc zrušili svou účast na summitu v Londýně, kde se měl návrh dohody projednávat s Ukrajinou a evropskými spojenci, čímž dali najevo, že nevěří v nějaký průlom. Následně účast zrušili i ostatní ministři a setkání se odehrálo jen na úrovni úředníků.
Američané, ale i Rusové narážejí totiž na jeden zásadní problém. Chovají se, jako by Ukrajina byla již poražena. Ale přes všechny pesimistické předpovědi Ukrajina poražena není – stále bojuje. Nepřijme tak nic, co by se rovnalo kapitulaci.
00:01
