Poprask na globální vesnici

KOMENTÁŘ

Poprask na globální vesnici
Pro většinu lidí, kteří glosují a vytvářejí memy, Byron a Cabotová nejsou živí a chybující lidé, ale digitální materiál, píše Ondřej Štindl. Foto: TMZ
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Asi jste tu historku zaznamenali. Existuje kapela jménem Coldplay, je docela populární. Její koncert dokrášlují projekce na velké obrazovce, říká se jí jumbotron. V jednom okamžiku přenášel záběr ze skyboxu, lóže pro prominentní hosty. Objevili se na něm pán a paní, kteří se k sobě, řekněme, velice měli. V okamžiku, kdy si uvědomili, že jsou vystaveni pohledům všech těch tisíců lidí kolem, se velmi vylekaně pokusili dostat ze zorného pole kamery, vypadali při tom velmi komicky, v dané situaci dost dobře není možné vypadat jinak.

Upoutalo to i zpěváka Coldplay Chrise Martina, na mikrofon poznamenal, že ti dva spolu buď mají aféru, anebo jsou skutečně hodně stydliví. Dění na obrazovce kvůli tomu zaznamenali všichni, kdo ji měli v dohledu.

 

Pravdivá byla, jak jinak, ta první možnost. „Kauzy“ se typickým způsobem ujal internet, po sociálních sítích se video rozletělo do všech končin světa, kvůli čemuž je už známo, že na videu figurovali šéf IT firmy Astronomer Andy Byron a vedoucí personálního oddělení téže společnosti Kristin Cabotová. Ženatý Byron už přišel o práci, čeká ho rozvod. Video s dvojicí se objevuje v množství parodických napodobenin a memů, možná to ještě pár dní vydrží – do doby, než se stane nějaká podobná událost globálního významu.

Známý teoretik médií Marshall McLuhan už před desetiletími napsal, že rozvoj komunikačních technologií udělá z jejich uživatelů občanstvo globální vesnice. Stalo se tak a historka o Byronovi, Cabotové a jejich pádu je jen jedním z mnoha důkazů. Život na vesnici – té globální i té jaksi obyčejné – obnáší, že na člověka je hodně vidět, měl by počítat s tím, že v každém okamžiku jsou na něj upřeny oči všímavého a třeba i nepřejícího člověka, který s nadšením ostatním vesničanům vyzvoní, čeho byl svědkem.

Ve vesnickém světě může taky být osobní život člověka věcí veřejnou, privátní selhání se probírají na veřejném fóru a mají širší důsledky. Komunita na nějaký prohřešek může reagovat tak, že jeho pachatele ostrakizuje, nebo dokonce zapudí. Pranýřuje – v metaforickém smyslu nebo i doslova. To pranýřování, kromě toho, že umožňovalo vesničanům ventilovat jejich zlomyslnost, mělo tak nějakou praktickou funkci. Komunita jím potvrzovala svoje normy, taky nějaká pravidla potřebovala jako obranu proti destruktivní síle chaosu a rozpadu. Pranýřovaný také sloužil jako svého druhu oběť, spolu s ním stály na pranýři i nepřiznané prohřešky a pochybení pobouřeného publika, jež se tímhle způsobem „očišťovalo“.

Virtuální lynče v globální vesnici žádnou takovou funkci nemají. Nebrání chaosu, jsou jeho nástrojem – už jenom kvůli často zcela náhodnému výběru postižených. Neodehrávají se mezi lidmi, kteří sdílejí jeden malý prostor v reálném světě, vidí si navzájem do očí. V něčem se mohou podobat válce vedené na dálku prostřednictvím dronů, člověk navede na cíl ten svůj a jde domů, aniž by třeba v plném smyslu viděl, co ta jeho zbraň způsobila.

Pro většinu lidí, kteří glosují a vytvářejí memy, Byron a Cabotová nejsou živí a chybující lidé, ale digitální materiál. Jejich pranýřování neslouží k udržení nějakých norem, a to ani v častých případech, kdy se nějaká ideologicky definovaná „bublina“ pustí do odpůrce nebo do heretika z vlastních řad. „Trestaný“ prohřešek – v tomto případě nevěra – slouží jenom jako chabé ospravedlnění zlomyslného spektáklu, puvoár chovat se hnusně.

Těkající chuť ubližovat se zakrátko bude vybíjet na někom jiném, pro Byrona a Cabotovou tím vše ale neskončí, to globální ztrapnění se s nimi potáhne dlouho, předlouho. Dá se argumentovat tím, že si za to mohou sami, zaslouží si to. Tvrdit to by ale znamenalo naivně si idealizovat motivy publika. Docela by mě zajímalo, co na to všechno dnes říká Chris Martin, něco na pódiu spontánně plácl a skončilo to takhle. Možná bude příště opatrnější při komentování toho, co na jumbotronu vidí. Na chod mašinerie svatouškovsky motivované destrukce to ale nebude mít nejmenší vliv.

×

Podobné články