Sebedestruktivní sklony Evropy pokročily. Průmysl volá o pomoc

Evropa stagnuje a její produktivita zaostává. Evropu čeká těžký boj, aby dohnala růst Spojených států. Evropský průmysl volá o pomoc. To jsou úryvky z některých titulků médií typu Financial Times či Reuters z poslední doby. Je to ale už dlouho trvající realita, nikoli náhlý stav.

I poslední čísla ze závěru loňského roku ukazují, že unijní ekonomika stagnovala a vedla si hůř, než se očekávalo. A především, že si vede citelně hůř než americká ekonomika, jejíž hrubý domácí produkt se za poslední rok zvýšil o dvě a půl procenta, což očekávání naopak ještě předčilo. Rosteme tedy příliš pomalu, protože kapitálový trh nefunguje, jak by měl, trpíme nedostatečnými investicemi a přemírou regulací a k tomu ještě stárnoucí populací. Evropští představitelé se přesto dlouho tvářili, že zelená transformace spojená s tvrdými pravidly a ekonomický růst jdou dohromady.

Hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář k tomu realisticky poznamenává, že posledních deset patnáct let se Evropa tvářila, že řada jejích priorit souvisejících s klimatickou politikou nemá žádné náklady. „Říkali jsme, že záchrana planety je priorita a nebude to nic stát. Což je nesmysl, pokud bychom tedy nepočítali s tím, že ekonomický růst se zastaví.“

Za tři měsíce čekají Evropu volby a i to je důvod, proč nyní volání průmyslu a firem po zmírnění regulací zesílilo. A jaké jsou největší problémy? Politika Bruselu, která odhání zahraniční investice a vede evropské podniky k přesunu výroby do investorsky vstřícnějších prostředí, tedy hlavně do Ameriky a do Asie, a do toho několikanásobně vyšší ceny energií. Zároveň má ale Evropa vyšší náklady na mzdy, a to až o 40 procent.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.