Výpovědi za otázky

„Jmenuji se Almut Gadowová. Téměř deset let jsem vyučovala právo na Otevřené univerzitě. Přišla jsem o místo, protože jsem zpochybnila nové požadavky na genderovou indoktrinaci studentů, které podle mě překrucují zákon a normalizují pohlavní zneužívání dětí.“ Těmito slovy otevírá aktuální horký případ vyhazování za názor britská organizace Free Speech Union. Co se stalo?

Před rokem oznámil univerzitní úřednický tým EDI („Equality, Diversity and Inclusion“, tedy „Rovnost, diverzita a inkluze“) plán na začlenění své politické ideologie do všech aktuálních učebních plánů, a to pod atraktivním, vůbec ne orwellovským sloganem „osvobození kurikula“. Také lektoři práva dostali nařízeno, aby do svých hodin zavedli rozličné genderové identity, a to nejen v respektování osobních přání svých studentů, ale i do reality samotných trestných činů. Od nynějška měli zkrátka učit své studenty užívat pachatelova preferovaná zájmena.

Lektorce Almut Gadowové se to nelíbilo; ozvala se s tím, že role právníka snad spočívá v prezentaci faktů a že pohlaví je velice relevantní v případech zahrnujících těla obětí a útočníků; navíc žádný pachatel nemá mít právo diktovat volbu jazyka způsobem, který maskuje skutečnost, notabene na úkor práv oběti. Upozornila také, že genderová teorie vznikla teprve nedávno v zemích bohatého Západu, že se na ní neshodneme a jak její akceptace, tak její odmítnutí je věc náboženského či filozofického přesvědčení, které chrání zákon. V posledku dodala, že studium práva nemá mít nic společného s aktivismem.

Své dotazy publikovala na interním online fóru. Odpověď přišla až za několik měsíců společně s vyhazovem. „Podle managementu mé ,absurdní otázky‘ vytvořily ,neinkluzivní, nerespektující a transfobní prostředí‘, byly závažným porušením kázně a jako takové byly důvodem pro mé propuštění,“ shrnuje lektorka. Hráz zlosti osvoboditelů kurikula ale protrhla ještě něčím: zeptala se totiž na definici jejich klíčových konceptů, v první řadě LGBTQ+. „Pochopila jsem, že podle některých je tzv. sexuální přitažlivost vůči nezletilým – tedy pedofilie – jenom dalším projevem ,rozmanitých sexualit a genderových identit‘.“

Modul trestního práva byl zakončen úlohou, v níž měli studenti diskutovat vztah mezi dospělým mužem a nezletilým chlapcem. Studenti měli získávat body, pokud by je popisovali jako partnery („boyfriends“), naopak body ztrácet, pokud by uvažovali o tom, že dospělý páchá dětský grooming nebo sexuální napadení. „Můj dotaz na vyjasnění byl vyhodnocen jako další profesní pochybení. Osvoboditelé kurikula si stěžovali, že jsem podryla jejich autoritu, že se kvůli mně cítili šikanováni a že jsem poškodila jejich reputaci,“ popisuje Gadowová, která s pomocí Free Speech Union a s širokou crowdfundingovou podporou podává žalobu kvůli nespravedlivému propuštění a diskriminaci. Polovina potřebných sedmdesáti tisíc liber byla vybrána za dva dny. Lidé (někteří) rozumějí závažnosti případu, věří v soudnou justici a doufají v precedens.

Jádrem případu Gadowové je – kromě stále otevřenějšího normalizování pedofilie, ať už opatrným nahrazováním slova pedofil „měkčím“, „přijatelnějším“ termínem MAP („minor attracted person“) v rámci dojemné starosti o jejich zdraví a pohodu, drag shows pro školy v USA prováděné dospělými, ale i nezletilými entertainery, čtením drag queens ve školkách „s ambicí zachytit genderovou fluiditu dětství a poskytnout dětem pozitivní a nestydatě queer vzory“, ostatně i v Česku jsme již měli tento typ pohádkáře, předčítáním detektivek v domovech důchodců heterosexuální normativ kupodivu nerozbíjí nikdo – koncept akademické svobody projevu. Univerzity nesmějí z principu trestat akademiky za zpochybňování institucí nebo osnov. Přesto je tendence přesně opačná.

„Akademický svět býval vždy nakloněn spíš ve prospěch levice, v poměru dejme tomu 4:1, a to je v pořádku; není potřeba, aby to bylo fifty fifty,“ říká v rozhovoru na YouTube Jonathan Haidt, americký sociální psycholog a jeden z nejvlivnějších myslitelů dneška. „Ale potřebujete někoho, kdo bude kritický k vašim nápadům, jinak zeslábnete a zhloupnete. Ale posledních deset let procházejí instituce čistkami a nyní nejsou v oblasti sociálních věd slyšet žádné konzervativní hlasy. Vůbec žádné.“

Je to problém pro výzkum, protože pokud výsledek nové studie zpochybní stávající narativ třeba ohledně transgenderismu, genderové volby zaměstnání, rasy, budou mít autoři potíže s vydáním, a když už protlačí vydání, mohou čekat velké problémy se zajištěním permanentního lektorského místa a skutečně nenávistnou reakci svých kolegů. Jak říká Haidt: „Hlavní důvod, proč v posledních letech akademici dostávají výpověď, není to, že by řekli třeba něco rasistického, ale že se zeptali, jestli je to, co se dělá, opravdu prospěšné.“