Kritika v postkritické době. Proč za zpětnou vazbu neděkovat

Sociálními sítěmi krouží výrok „Neber kritiku od nikoho, za kým by sis nikdy nešel pro radu“. Hloupost to asi není, ale nejspíš jde stejně o marný výrok, aspoň podle evolučních biologů. Kritika i od člověka, o němž jsme přesvědčeni, že je hlupák, váží víc než pochvala od toho, koho respektujeme. Čím to? Reagovat výrazně na negativní stimuly člověka kdysi chránilo před lecjakou nepříjemností, třeba smrtí. Evoluce zkrátka upřednostňuje ty, kteří pohotově a mohutně reagují na negativitu.

Přiměřená – což v tomto případě znamená silná – reakce na kritiku je základem přežití, nejen toho fyzického. Jürgen Habermas ukázal ve své klasické knize Strukturální proměna veřejnosti z roku 1962, která nedávno vyšla v druhém českém vydání, že rodištěm moderní veřejné sféry byla právě kritika. Letos vydal tento poslední žijící velikán německé filozofie esej Nová strukturální přeměna veřejné sféry a deliberativní politika. Zde si klade otázku, jak moc se vlivem nových médií proměnila demokracie.

O co v případě těchto dvou strukturálních proměn vlastně jde? Podívejme se nejprve na tu první. Ta je spjata se skokovým nárůstem gramotnosti během osmnáctého století a se jménem Immanuela Kanta. Ten nazval osvícenství dobou kritiky, dobou proto veskrze negativní. Osvícenství totiž netkví v hromadění nových informací. Platí opak. Poznání je třeba nikoli rozšiřovat, ale omezovat. Nejcennější je vědět, co nevím. Když totiž nevíme, že nevíme, dopouštíme se snáze zkázonosných činů, než když víme, že nevíme.

To Kant vztáhl na víru, a přitom zopakoval něco nepřekvapivého: Když věřím, nevím. Člověk, který tvrdí, že věří třeba v křesťanského Boha, netvrdí, že ví, že tento Bůh existuje. Víra je víra, ne poznání. Jenže tato banalita nebyla po celá staletí zjevná. Nejen Kant, všichni osvícenci si všímali toho, že lidé rozpoutávají války kvůli něčemu, o čem se mylně domnívají, že mají objektivní poznání. Kant proto vysloví známou, ale přesto převratnou věc. „Musel jsem omezit vědění, abych učinil prostor pro víru.“

Dopady tohoto vhledu jsou filozofické i politické. Jakmile člověk ví, že neví, obtížněji povstává proti nepříteli.

Celou esej Terezy Matějčkové si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.