Frustrovaný Putin haraší atomovkami

Dějiny se v posledních pár dnech pohybují opravdu rychle. Bohužel se zdá, že nazpátek. Evropa zažívá svou první regulérní válku mezi dvěma suverénními státy od roku 1945. A poprvé za třicet let svět zažívá strach z nukleárního armageddonu. Nejdříve Vladimir Putin varoval západní země před intervencí – nebo zažijí „důsledky, které ještě nikdy neviděly“. Rusové pak zvýšili svou jadernou pohotovost. Hlavní otázkou těchto dní je, jestli Putin opravdu zešílel natolik, aby riskoval konec světa.

Jaderné zbraně nejspíše zachránily více životů, než zabily. Osud Hirošimy a Nagasaki byl strašlivý. Demonstroval však světu ničivou sílu atomových bomb. Výsledkem byla neochota mocností riskovat velký konflikt, jejž nikdo nemůže vyhrát. Nebýt atomovek navzájem mířících na hlavní města Západu a Východu, je velmi pravděpodobné, že studená válka by přerostla v horkou s mnoha tisíci, ne-li miliony obětí. Američané pro tento koncept mají výstižné označení MAD, což je zkratka mutual assured destruction, tedy vzájemně zaručené zničení, „mad“ ale také znamená šílený. Což dobře ukazuje na slabinu celého konceptu. Tedy předpoklad, že na obou stranách sedí racionální lidé. V posledních dnech však lze silně pochybovat o racionalitě Vladimira Putina.

Ohledně Putinova rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu jsou dvě interpretace. První je, že se jedná o kulminaci dlouho budovaného plánu. Postupné testování odezvy Západu v Gruzii, oslabení Ukrajiny v roce 2014, testování letectva v Sýrii. Nakonec vše kulminovalo do tohoto okamžiku. Putin udělal jedinou chybu, nepředpokládal, že Ukrajinci se budou bránit.

Druhá teorie je, že se Putin zbláznil. Evidentně má panický strach z covidu. Dlouhá izolace se podepsala na jeho duševním zdraví. Za více než dvě dekády u moci se mu již nikdo neodváží postavit na odpor. Leží v knihách ospravedlňujících ruskou nadvládu minimálně nad východem Evropy. To vše se spojilo v iracionální rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu.

Putin tak vlastně předvádí „teorii šílence“ v praxi. Ta je spojovaná hlavně s americkým prezidentem Richardem Nixonem, i když byla zmiňována v souvislosti s Donaldem Trumpem. Jejím základem je udržovat protivníka v nejistotě, nakolik je váš lídr soudný, a tedy jestli nehrozí nepřiměřenou reakcí. Cílem je tak donutit nepřítele k méně konfrontačnímu jednání, aby vás nevyprovokoval.

Do Putinovy hlavy nikdo nevidí. Ale Američané, kteří ruská jaderná vojska pozorně monitorují, tvrdí, že nezaznamenali žádnou aktivitu naznačující, že by se Rusové chystali k jadernému úderu. Putin také není jediným člověkem rozhodujícím o použití jaderných zbraní, pouze prvotním článkem. Ruský prezident má pouze část kódu nutného k odpálení atomových raket, druhou má ministr obrany. Třetím kódem nutným k zahájení nukleární války disponuje ruský generální štáb. Teprve spojení těchto kódů to umožňuje. Počet lidí ochotných spáchat jadernou sebevraždu tak musí být poměrně velký. Naštěstí tak osud světa nevisí na Putinově mentálním rozpoložení.

Vyhrožování jadernými zbraněmi hlavně ukazuje na ruskou zoufalost. Válka se nevyvíjí podle plánu. Na Ukrajinu proudí zbraně ze Západu. Ekonomické sankce doléhají na Moskvu. Je to tak hlavně přiznání slabosti Ruska.

Právě ruské neúspěchy však činí Kreml o to nebezpečnějším. Stažení se z Ukrajiny by pro něj bylo nepřijatelné ponížení. Počínající ruské bombardování měst a civilních oblastí je pokusem, jak zlomit ukrajinskou morálku. Atomové třesení zbraněmi zase má zastrašit Západ od bezpodmínečné podpory Kyjevu.

Jaderná válka tak zatím nehrozí. Pekelné dny a týdny však čekají především Ukrajince, na nichž si Putin chystá vybít svou frustraci.