Americký basketbal se podrobil Číně

V červenci vyšel v Týdeníku Echo rozhovor s americko-ujgurskou aktivistkou Rushan Abbasovou. V něm mimo jiné upozorňovala na to, že pokud se Západ nedokáže postavit čínské hospodářské expanzi a zareagovat na rozsáhlé porušování lidských práv, čínská nesvoboda se rychle uhnízdí i mimo ni. Že se tak může stát v České republice, kde prezident jezdí každoročně do říše středu a kde nejvyšší ústavní činitelé podepsali ponižující prohlášení čtyř, asi nikoho nepřekvapí. Dlouhé prsty Čínské komunistické strany však dosahují až do USA.

Pravda, ne do nejvyšších pater politiky, prezident Donald Trump stále s Pekingem vede obchodní válku, ale do nejvyšších pater kultury, což může být z dlouhodobého hlediska dokonce důležitější. Hollywoodská závislost na čínských penězích je celkem známá. Například poslední dějství trháku Transformers: Zánik se odehrává v Číně, jen aby film byl atraktivnější pro asijské publikum.

Nyní však podřízenost Číně zasáhla další ctěnou americkou instituci, basketbalovou ligu NBA.

O víkendu Daryl Morey, generální manažer týmu Houston Rockets, publikoval na Twitteru post, v němž stálo „Bojuj za svobodu, podporuj Hongkong“. Moreyho prohlášení bylo na jeho soukromém účtu, nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o oficiální stanovisko Houston Rockets nebo NBA. Přesto se okamžitě strhla mela. Čínská basketbalová asociace ohlásila, že ukončuje veškerou spolupráci s týmem. Předsedou asociace je čínská basketbalová hvězda Jao Ming, bývalý hráč „Houstonských raket“. Čínský konzulát v Houstonu zase požadoval, aby tým „vyjasnil a opravil chyby“. Čínské televize a streamovací služby vlastnící práva na vysílání NBA oznámily, že přestanou dávat zápasy, ve kterých hrají Rockets.

Reakce Moreyho a NBA na sebe nenechala dlouho čekat. Morey předvedl příkladnou sebekritiku. „Nechtěl jsem svým tweetem urazit fanoušky Rockets ani své přátele v Číně. Jen jsem dával průchod jedné myšlence, založené na jedné interpretaci jedné komplikované události. Od té doby jsem měl mnoho příležitostí vyslyšet a zvážit jiné perspektivy. Vždy jsem si vážil velké podpory našich čínských fanoušků a sponzorů a doufám, že ti, kdo jsou rozzlobení, vědí, že jsem je nechtěl urazit nebo nepochopit.“

NBA vydala ještě více ponižující prohlášení. „I když Daryl dal najevo, že jeho tweet nereprezentuje Rockets ani NBA, hodnoty této ligy podporují jednotlivce, kteří se sebevzdělávají a šíří své názory ohledně záležitostí, jež je zajímají. Máme velký respekt k historii a kultuře Číny a doufáme, že sport a NBA můžou být použity jako sjednocující síla, která přemostí kulturní rozdíly a svede lidi dohromady.“

NBA má velmi dobré důvody pro to, aby se před Číňany hluboce klaněla. Více než 300 milionů lidí v zemi hraje basketbal, poslední sezonu NBA v zemi sledovalo 500 milionů lidí. Z toho lize i hráčům plynou obří peníze. Jen za prodej vysílacích práv na pět let čínské streamovací službě Tencents NBA dostala 500 milionů dolarů. Týmy hrají v zemi exhibiční zápasy, basketbalové hvězdy zase propagují nejnovější model tenisek. To za pár sebeponižujících řádek stojí.

Konzervativní Američany obzvlášť dráždí fakt, že na domácí půdě se NBA nebojí zasahovat do politických otázek. Její hráči podporovali hnutí Black Lives Matter proti údajnému vraždění černochů policií. V roce 2017 liga odvolala zápas hvězd ve městě Charlotte v Severní Karolíně kvůli státnímu zákonu, který nařizoval, že lidé musí chodit na veřejné záchodky podle svého biologického pohlaví. LeBron James, současná největší hvězda NBA, nazval Trumpa „vandrákem“.

Víceméně jde o žabomyší kulturní války, ale ve chvíli, kdy NBA dostane možnost podpořit prodemokratické demonstranty v Hongkongu, kteří každodenně bojují za udržení své svobody, radši postaví možné disidenty do latě.

Případ NBA tak dobře ukazuje sílu čínských peněz a vlivu. Číně nestačí potlačování občanských práv doma, ale snaží se umlčet kritiky i v zahraničí. Pustit Číňany kamkoliv znamená přijmout tam i jejich vliv. Čeští sportovci na rozdíl od amerických nemají ve zvyku pronášet politické soudy, v pražské Slavii tak nejspíše utužování poměrů nehrozí. Dovolit ale čínským firmám, aby se dostaly k čemukoliv důležitějšímu, než je fotbalový klub, je čiré bláznovství.