Nemáme rádi imperialistické chování. S maďarskou ministryní o tom, proč zakázali propagaci LGBT na školách

Rozhovor s maďarskou ministryní spravedlnosti Judit Vargovou se měl původně týkat hlavně nových pravidel v sexuální výchově. Vládní strana Fidesz zakázala propagaci homosexuality a transgenderu jak ve školách, tak ve vysílání přístupném dětem a mládeži. Mezitím se vztahy mezi Budapeští a Evropskou komisí vyhrotily natolik, že i rozhovor musel být rozšířen a jeho tématem se stal tento konflikt v celé své kráse. A na poslední chvíli do toho přišel ještě skandál kolem izraelského softwaru Pegasus pro špehování přes mobilní telefon, který zřejmě vůči svým kritikům používal či používá i Orbánův kabinet.

Proti Maďarsku aktuálně běží několik řízení. To kvůli výuce LGBT na školách je jen poslední v řadě. Přiznám se, že jako cizinec jsem už dávno ztratil přehled.

Protože to je celé takový vánoční stromeček. Evropská komise proti nám spustila válku a v ní neustále věší na stromeček nové ozdoby. Celkově vzato to vlastně není právní spor, je to čistě ideologický a politický nátlak. Kdybychom šli zpátky a hledali prvopočátek, dojdeme až do roku 2010 ke změně režimu. Tenkrát přešla moc od postkomunistů do rukou konzervativců. Až tenkrát, poprvé v historii, disponovala u nás konzervativní vláda takovou legitimitou, že mohla přijmout novou ústavu. Ve střední Evropě jsme mimochodem byli poslední. Dvacet roků jsme museli čekat na moderní ústavu. Nakonec se nám podařilo se toho starého komunistického dědictví zbavit. Takže jsme zreformovali justici, modernizovali mediální zákonodárství, to všechno za souhlasu unijních institucí. Ale už tehdy začala levice v Evropě volat poplach. Oni vyhlašují poplach od roku 2010 fakticky pořád. Cokoli naše vláda udělá v souladu se svou národní, křesťanskou strategií, a přestože doma to mívá výraznou podporu – Fidesz získal ústavní většinu třikrát za sebou –, pokud to není v souladu s mainstreamem v Evropě, ocitáme se pod palbou. My máme rozdílný ideologický pohled na rodinu a na úlohu rodiny v národě. Máme jiný názor na migraci, nepovažujeme ji za dobro, myslíme, že by měla být zastavena.

Nebyla právě ta migrační krize bodem zlomu? Evropská levice možná vyhlašovala při pohledu na Maďarsko poplach už od roku 2010, ale Evropská komise se připojuje asi tak rokem 2015.

Jistěže migrační krize to velmi přiživila. A co že se to stalo v roce 2015? Byli jsme první stát v EU, který se rozhodl bránit stavbou plotu na hranici. Zdůrazňovali jsme, že ochrana vnější hranice EU je nejdůležitější. Pak jsme ještě předvedli, že naše metoda funguje. Což byl velký hřích; a proti nám bylo spuštěno několik řízení pro porušování smluv. Před pěti lety jsme dostali nafackováno, mezitím se ale z naší pozice stal mainstream. Skoro každá země dnes přemýšlí, jak chránit vnější hranice. Je to typický příběh a už jsme na to zvyklí. Zásada právního státu, jak ji používají proti nám, bohužel nefunguje jako nástroj omezování vládní moci, ale jako nástroj k uskutečnění politického záměru. Vzpomeňte si, co se dělo loni kolem použití veta na unijní rozpočet. Někteří politici, dokonce i komisaři, říkali: Těmito kritérii (pro posuzování kvality právního státu – pozn. red.) získáme nástroj, s nímž budeme moci země jako Maďarsko nebo Polsko srovnat do řady. V ideologických tématech: LGBT agenda, rodinná politika, přistěhovalectví. Oni otevřeně, explicitně deklarují, že mechanismus vlády práva je pro ně nástroj nátlaku, způsob, jak vzpurné státy přinutit, aby přijaly mainstream. A pod to my se nepodepíšeme.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s maďarskou ministryní spravedlnosti Judit Vargovou si přečtěte už nyní na ECHOPRIME nebo tištěném Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.