Lidé by neměli mít nárok žalovat zrušená ministerská opatření, vzkazuje NSS

Lidé by neměli mít nárok žalovat zrušená ministerská opatření, vzkazuje NSS
Domov

OPATŘENÍ MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ

Vojtěch Šeliga

Mohou lidé žalovat již zrušená opatření ministerstva zdravotnictví? V zásadní otázce se neshoduje Městský soud v Praze s Nejvyšším správním soudem (NSS). V rozsudku Městského soudu v Praze z počátku května bylo umožněno žalovat tzv. zásahovou žalobou i opatření ministerstva zdravotnictví, která již byla zrušena. O kasační stížnosti proti tomuto rozsudku sice NSS ještě nerozhodl, ale v rozsudku z minulého týdne k jiné stížnosti vyslovil názor, že s žalobami na zrušená ministerská opatření nesouhlasí. Jestliže bude i senát rozhodující o první uvedené věci tento názor sdílet, nebude cesta jak prohlásit kterékoliv z ministerských opatření za nezákonná. Náhrada škod tím bude fakticky vyloučena.

Na správní soudy se v posledních měsících obraceli lidé s návrhy na zrušení vládních opatření vydaných podle krizového zákona a kvůli zrušení opatření ministerstva zdravotnictví. Ústavní soud konstatoval, že opatření přijatá v krizovém režimu jsou vyloučena z přezkumu ve správním soudnictví. Pouze Ústavní soud je může coby právní předpis zrušit.

Problematická jsou však opatření ministerstva zdravotnictví, která byla napadána u městského soudu. Často ale, když někdo opatření napadl jako opatření obecné povahy, tak je ministerstvo zrušilo a nahradilo jiným obsahově stejným nebo obdobným opatřením. Týkalo se to například zavření škol či povinnosti nosit roušky. Určitou dobu přes ministerská opatření běželo také opatření omezující podnikání.

Městský soud se tak nemohl již zrušenými opatřeními zabývat. Ve správním soudnictví existuje ale podle soudu možnost zrušit opatření obecné povahy, která po určitou dobu platila a po určitou dobu mohla zasahovat do práv občanů.

Městský soud proto v rámci případu ze začátku května (sp.zn. 10A35/2020), umožnil žalobkyni věc „přežalovat“ na nezákonný zákaz, jelikož v době soudního řízení byla opatření již zrušená a nahrazena jinými.

Nejvyšší správní soud zatím o kasační stížnosti k rozsudku městského soudu nerozhodl, ale k možnosti „deklaratorní zásahové žaloby“ se přesto nad rámec projednávané věci vyjádřil minulý týden v rámci jiného rozsudku (5As138/2020), kdy NSS řešil kasační stížnost muže z Teplicka proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o jeho žalobě směřující proti vyhlášení nouzového stavu z 12. března a krizovému opatření omezujícímu pohyb přes hranice ze 13. března.

Nad rámec projednávané věci

Zatím se jedná o nezávazný názor, přesto však tímto NSS ukazuje svůj postoj. „Nejvyšší správní soud musí korigovat úvahu městského soudu, podle níž je obecně možné návrh na zrušení opatření obecné povahy, které bylo v průběhu řízení před soudem zrušeno, změnit na deklaratorní zásahovou žalobu, jíž se žalobce domáhá určení, že vydání již zrušeného opatření obecné povahy bylo nezákonným zásahem správního orgánu. Jakkoliv je totiž žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu subsidiárním žalobním typem, v jehož rámci se lze domáhat ochrany před tvrzeným zkrácením na právech jiným aktem správního orgánu, než je rozhodnutí, rozhodně nemá sloužit k nahrazení ostatních typů žalob, resp. návrhů stanovených soudním řádem správním v okamžiku, kdy je napadený akt zrušen, resp. přestane existovat,“ píše se v rozsudku.

Rozsudek se odvolává na dřívější nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2019, že opatření obecné povahy nemůže být zároveň nezákonným zásahem správního orgánu ve smyslu a že proti jeho vydání či jeho důsledkům se nelze bránit zásahovou žalobou.

„Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani zrušení opatření obecné povahy v průběhu soudního řízení, byť má taková skutečnost za následek, že v řízení o návrhu nadále směřujícímu proti tomuto již neexistujícímu aktu nelze pokračovat… Tímto svým závěrem ovšem Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá posouzení odlišné, byť související otázky, zda, příp. za jakých podmínek, by byl navrhovatel oprávněn, pokud by svým návrhem skutečně napadl opatření obecné povahy, jež by bylo následně v průběhu soudního řízení o jeho návrhu zrušeno a nahrazeno jiným opatřením obecné povahy, změnit svůj původní návrh tak, že by se dále domáhal zrušení tohoto nového opatření,“ dodává.

Rozhodnutí sice není závazné, protože to je nad rámec projednávané věci, ale kdyby i další senáty Nejvyššího správního soudu dospěly k obdobnému závěru, tak by se lidé těžko dostávali k tomu, aby mohli zažalovat opatření ministerstva. Týká se to například zmiňovaného případu, který Městský soud v Praze projednával začátkem května.

Bývalý ústavní soudce Stanislav Balík je však na straně městského soudu. Jako příklad dává srovnatelný princip v otázce vazby. „ Jestliže někdo u Ústavního soudu napadl rozhodnutí ve vazební věci, tak přestože už byl na svobodě, tak ji Ústavní soud zrušil, což v podstatě dávalo nějakou možnost domáhat se náhrady škody. To mě napadá v souvislosti, proč by nešlo rozhodovat o tom, když už je opatření zrušeno,“ řekl pro Echo24.

Dodává však, že mají lidé nadále možnost obrátit se na Ústavní soud. „Já bych se přiklonil k tomu, co rozhodl senát městského soudu. Je to samozřejmě věc, která v této oblasti není tradičně judikovaná, takže bude záležet na tom, jak se k tomu postaví ten Nejvyšší správní soud. Pokud by zrušil rozhodnutí městského soudu, že již nemůže rozhodovat o zrušených rozhodnutích, tak se pro toho navrhovatele otevírá možnost ústavní stížnosti, kdežto kdyby ta kasační stížnost byla zamítnuta, tak se v podstatě ten člověk už na ten Ústavní soud obrátit nemůže,“ vysvětlil.

Související články