Němcová je jako Lenin, věčně živá

Božena Němcová? Postava z pomníků, obličej z pětistovky, babička babiček, oblíbenkyně senilního Zdeňka Nejedlého a fantom Fučíkův, postava z národního vetešnictví… A přece se na televizní sérii o jejím životě díval rekordní počet diváků a dalo by se říct, že chvíli mohly debaty o ní na sociálních sítích konkurovat i koronaviru. Pro někoho to bylo překvapení, pro jiného moc ne, neboť má-li česká literatura nějakou žhavou hrdinku, pak Boženu Němcovou.

Nejvíc k tématu mají samozřejmě co říci dámy. Takže se tu sešly Olga Sommerová, režisérka a autorka dokumentu z roku 1997 Nesmrtelná hvězda Božena Němcová, spisovatelka Eda Kriseová, profesorka Milena Lenderová, odbornice na 19. století, Zora Šimůnková-Janáčková, která s BN „vyrůstala“, neboť její matkou je profesorka Jaroslava Janáčková (90), současná nejznámější „němcoložka“, a mladá spisovatelka Marie Michlová, znalkyně literárních společenství, především britských.

Milé dámy, všechny máte zajisté nějakou představu o Boženě Němcové. Jak ji naplnil ten seriál? Byla to vaše Božena Němcová?

Olga Sommerová: Pro mě jako filmařku je nepříjemné mluvit o díle svých kolegyň kriticky, ale protože se Boženou Němcovou zabývám celoživotně, musím říct, že jsem byla zklamaná. Záměr autorek snést Němcovou z piedestalu se vydařil, ale bohužel ji už pod tím piedestalem nechaly. Je jistě záslužné, že chtěly ukázat její běžný, profánní život, ale pro mě ve filmu chybí Němcová spisovatelka, její ideály a myšlenky, její zájem o společenská témata, o politiku, její sociální cítění, důraz na rovnost mezi lidmi, její evropanství, tedy to, co je důvodem, proč nás Božena Němcová dodnes tak přitahuje a inspiruje. Nezaslechneme jediný citát, který dokládá její básnickou češtinu a na svou dobu progresivní myšlenky, tedy to, co zná čtenář její korespondence a próz. Já vím, že si každý může vysnít svoji vlastní Boženu Němcovou, a mají na to právo i autorky seriálu, ale tohle nebyla moje Božena. A to včetně výběru hereček. Když pominu, že nebyly Němcové podobné, v jejich interpretaci chybělo Boženino charisma, její proslulá oduševnělost a duchaplnost. Modernizovat Němcovou tím, že ji přistihnu v intimních chvílích s milenci, je vskutku málo. Božena Němcová byla moderní a vlastně současná tím, že se naprosto vymykala své době svobodomyslností a nepředpojatostí. To byl ojedinělý úkaz, že se zrodila taková geniální žena. Ale právě tuhle její výjimečnost ve filmu postrádám.

Zora Šimůnková-Janáčková: Mluvila jsem o tom se svou mámou, profesorkou Janáčkovou, která se Němcovou celý život zabývá, a shodly jsme se na tom, že nám tam opravdu chybí zrod spisovatelky. Vždyť to se mohlo naznačit třeba na jejím vztahu k dětem, kterým mohla číst, mohla jim vyprávět, zpívat si s nimi… A ona nic. Chápu, že to je asi méně dějové než honit se za chlapy a za obdivem společnosti, ale bez toho Němcová není Němcová. Přišlo to tam však v dalších dílech a vrcholilo na konci posledního dílu, ve finále v Litomyšli, kdy vidíme, že už jí vlastně na ničem jiném než na psaní nezáleží – a ono to přitom nejde. To myslím bylo přesvědčivé. Jinak bych řekla, že Němcová je jako Lenin „věčně živá“, což potvrdil zájem o ten seriál.

Eda Kriseová: Podobně jako pro Olgu a jistě i další ženy pro mě Němcová není nějaká postava z minulosti, ale je někým, koho beru jako svou současnici, skoro by se dalo říct, že s ní mám přátelský a blízký vztah. U mě je to skoro doslova. Moje maminka byla sochařka (Zdenka Schwarzerová-Kriseová, 1908–1997 – pozn. red.), a když mě čekala, tak pracovala na monumentální soše Boženy Němcové pro soutěž na Slovanský ostrov – stojí tam nakonec Pokorného socha s Boženou Němcovou bojující… Maminčina Božena byla taková pokornější, zamyšlenější, duchovnější. A tak se snad do mě musely ty maminčiny myšlenky na ni usadit a já v sobě celý život také nesu svou představu Boženy… A ta je, nedá se nic dělat, jiná, než jak ji v tom seriálu autorky předvedly. Kdyby ten film byl o nějaké anonymní ženě, možná i spisovatelce v 19. století, tak by to možná šlo. Ale mělo-li to být o Němcové, autorce Babičky a dalších textů, tak tam ji nepoznávám. Já bych to nazvala populistickým obrazem Němcové: jako je populistická politika, může být populistický i televizní seriál. Zdá se mi, že vůbec v poslední době je takový podivný trend, že si filmaři vyberou historické postavy, kterých se zmocní, upraví si je pro své potřeby, vyberou si z nich to, čím je můžou přiblížit lidu, takže si je zvulgarizují. To se stalo s Janem Masarykem, což byl film, který mě vyloženě otrávil, ale stalo se to i s Havlem nebo Janem Palachem. Z těch postav se úplně vytratí duch těch lidí, tedy to, co je dělalo tak výjimečnými. Dosahují, bohužel, nanejvýš velikosti svých tvůrců. Mně je Němcové líto, protože komunisti z ní udělali pomalu proletářskou autorku, ona byla aristokratkou tělem i duchem, a teď z ní udělali, já nevím… fúrii. To je vůči Němcové tak nespravedlivé…

Celý Salon Týdeníku Echo si přečtěte na ECHOPRIME nebo v Týdeníku Echo. Objednat si jej můžete zde.