Proč některá média kryjí genocidu křesťanů?
Politická aréna
Činy extrémistů, teroristický útok, zavraždění civilistů, motiv není jistý, zemřeli ti, co slaví Vánoce – to je jen pár příkladů, jak různá média informují o systematickém zabíjení a další perzekuci křesťanů, jako by se báli přiznat, že k něčemu takovému skutečně dochází.
Ne každý si letos mohl svátky narození Ježíše Krista připomínat beze strachu před pronásledováním či dokonce bez obav o vlastní život. I během uplynulého adventu a Vánoc jsme mohli slyšet opravdu děsivé zprávy jasně svědčící o tom, že být křesťanem znamená v mnoha zemích riskovat život. Respektive jsme si to nezřídka museli domýšlet, protože když už média informovala o vraždách na Štědrý den, většinou už jsme se nedozvěděli, že se útok třeba stal přímo v kostele a motiv pachatelů (v drtivé většině islámských radikálů) byl jasný – útok na křesťany, žádné „obyčejné“ teroristické útoky, ze kterých má běžný člověk jen pocit, že se tam „někde v dáli mezi sebou perou“ a uniká mu pravá podstata těchto sporů.
Tak např. na začátku prosince zahynulo v západoafrické Burkině Faso při teroristickém útoku na kostel nejméně 14 lidí. Při dalším útoku islamistů na Štědrý den zemřelo dalších 35 křesťanů. Se zvýšenou aktivitou teroristů hlásících se k radikálnímu islamismu se už dlouhodobě potýká také sever Nigérie a jedním z hlavních terčů útočníků jsou nepřekvapivě také místní křesťané. Při štědrovečerním útoku na křesťanskou vesnici nedaleko města Chibok na severu Nigérie zabili ozbrojenci, kteří patřili k organizaci Boko Haram, sedm lidí a unesli jednu dívku. Útočníci také ukradli vesničanům jídlo a vypálili řadu domů a také místní kostel.
Tím ale bohužel výčet děsivého řádění nigerijských džihádistů nekončí. 26. prosince zveřejnil Islámský stát video brutální popravy 11 křesťanů v severovýchodní Nigérii, kteří byli zastřeleni a následně i probodnuti. Podobných událostí se v poslední době odehrálo mnohem více. Zmínil jsem zde pouze některé.
Pronásledování křesťanů, k němuž dochází nejvíce právě v severní části Afriky či většině Asie, představuje opravdu závažný a bohužel také často přehlížený problém. Ne náhodou výslovně zmínil útoky na křesťany v Africe i papež František ve svém projevu Urbi et Orbi: „Ať Bůh ukonejší oběti útoků extremistů hlavně v Burkině Faso, ale i v Mali, Nigeru a Nigérii.“ Česká televize ale třeba o této části projevu v Událostech přinesla jen zprávu v tomto znění (přepis z titulků): „Obsáhle mluvil o Africe. V Burkině Faso v úterý zemřelo nejmíň 35 civilistů, hlavně žen. Zaútočili zřejmě islamisté, právě jejich skupiny stojí v oblasti v posledních letech za stovkami mrtvých.“
Situace se nelepší
Podle zprávy neziskové organizace Open Doors, která pronásledování křesťanů dlouhodobě monitoruje, se navíc situace nejen nelepší, ale bohužel nadále zhoršuje. O tom, jak závažný problém pronásledování křesťanů představuje, svědčí nejlépe následující čísla. V roce 2019 vzrostl počet pronásledovaných na 245 milionů, což představuje podstatné zvýšení oproti 215 milionům v roce předešlém.
Obrovskému útlaku tak v současné době čelí zhruba jeden z devíti křesťanů. Podle zveřejněných údajů bylo 4 136 křesťanů zavražděno kvůli své víře, 2 625 křesťanů bylo zadrženo bez procesu a uvězněno. Podle organizace Open Doors panuje nejhorší situace v Severní Koreji. Za ní následují Afghánistán, Somálsko, Libye, Pákistán nebo Čína.
S pronásledováním křesťanů je podle zprávy Open Doors spojeno několik velmi znepokojivých trendů. První z nich by mohl (a měl) zajímat především bojovnice za práva žen. Na mnoha místech na světě totiž musí ženy čelit dokonce dvojímu pronásledování. Jednak za to, že jsou ženy, a pak také kvůli své křesťanské víře.
Asi nikoho také nepřekvapí, že pronásledování křesťanů je často spojeno s radikálním islamismem, což je případ dokonce sedmi z deseti zemí s největší mírou perzekuce. Ostatně útoky zmíněné na začátku článku byly součástí dalšího neblahého jevu zmíněného ve zprávě – postupného šíření radikálního islámu v subsaharské Africe, a to především vlivem působení organizací Islámský stát či Boko Haram.
Režimy likvidující křesťany v Asii
A protože na mnoha místech také rostou autoritářské tendence, projevuje se to i na postupném omezování náboženské svobody křesťanů. Státní kontrolu velmi usnadňuje dostupnost digitálních technologií umožňujících sledování lidí skrze rozpoznávání tváře či osobní čipy. V této souvislosti jsou ve zprávě výslovně zmíněny státy KLDR, Čína, Myanmar (Barma) a Vietnam.
Když se ve zprávě organizace Open Doors podíváme na mapu pronásledování, zjistíme, že k němu nejvíce dochází v zemích, kde žije dohromady více než polovina celosvětové populace. Mezi 50 zeměmi, kde je situace nejhorší, figurují také obě miliardové velmoci. Z dostupných údajů tedy vyplývá, že se nejedná o nic marginálního. Proto nemůžeme nad pronásledováním křesťanů zavírat oči a říkat si, že se nás to netýká, protože k tomu dochází několik tisíc kilometrů od nás. Útlak téměř čtvrt miliardy lidí, což je pro představu bezmála polovina počtu obyvatel celé EU, prostě ignorovat nelze! A je vyloženě smutné, že je jen málo médií, která dokáží jasně říci, že oběti jsou křesťané. Kéž se to v novém roce změní!