Všechno je s inflací jinak

ÚHEL POHLEDU: Ještě na konci minulého roku se v ekonomických kruzích vesměs předpokládalo, že pandemie na jaře odezní a ocitneme se „v jiném světě“. Začne rychle brzdit inflace, začne se zvyšovat hospodářský růst. Máme duben a inflace roste, zatímco hospodářský růst brzdí. Agentura Reuters v této souvislosti oslovila ekonomy v eurozóně a tázala se na jejich prognózy.

Podle výsledků průzkumu prý existuje třicetiprocentní pravděpodobnost, že eurozóna vstoupí v letošním roce do recese. Přitom podle původních předpokladů měla růst.

Ani Česká národní banka se s tím nemaže. Ještě na začátku roku se počítalo pro letošek a českou ekonomiku s růstem; ostatně na tomto předpokladu je postaven i český státní rozpočet. Před nedávnem ovšem guvernér prohlásil, že budeme letos rádi za „černou nulu“ – v překladu budeme rádi, pokud jen taktak nespadneme do recese. A viceguvernér Tomáš Nidetzký zase tento týden řekl, že prý „vyšší inflace tu s námi bude déle, než jsme čekali“. Mluvil i o stagflaci, tedy hospodářském poklesu ve spojení s inflací, a dodal, že kulminovat by inflace měla teprve až ve třetím kvartále letošního roku. Tedy až do třetího kvartálu by stále měla zrychlovat!
Pokud se většina státních institucí na podzim mýlila a byla přehnaně optimistická, možná se teď mýlí zase na druhou stranu a jsou přehnaně pesimistické, mohl by leckdo namítnout. Ale nemyslím, domnívám se, že právě nyní konečně zažíváme po dvou letech pandemie, kdy ekonomický omyl byl následován omylem, návrat do reality. V podstatě všechny ekonomické indikátory z Evropy jsou slabší, než se vždy dopředu čeká.

Tak například zrovna tento týden přišel údaj z Německa o tom, že průmyslová výroba v Německu vzrostla v únoru ve srovnání s předchozím měsícem o 0,2 procenta. Tempo růstu tak prudce zpomalilo z lednových revidovaných 1,4 procenta. A jak už to tak v posledních měsících bývá, hlavním důvodem propadu je to, že výrobu i nadále brzdí výpadky v dodávkách. Současně s tím je už inflace v Německu nejvýše za více než 40 let. Tedy stagflace jako vyšitá.

Velmi smutné však je, že pokud budete číst agenturní zprávy, většinou najdete u zprávy o německé inflaci větu, která se pokouší vysokou inflaci nějak „vysvětlit“. Patrně se dočtete něco o tom, že „na vině je prudký růst cen zemního plynu a ropných produktů po invazi Ruska na Ukrajinu.“ Je to asi tak chytré jako tvrzení, že v roce 2020 spadl svět do recese kvůli covidu.

Pravda je taková, že před recesí mnohé indikátory spolehlivě varovaly už v průběhu roku 2019. Už tehdy na podzim bylo jasné, že v příštím roce se výrazně zhorší podmínky proplácení faktur a ekonomika dostane náraz. Uzavírky ekonomik v souvislosti s covidem přišly „tak akorát“ perfektně načasované, aby to vypadalo, že byly jedinou a skutečnou příčinou následné recese. Také nyní válka na Ukrajině se náramně hodí jako hromosvod a „vysvětlení“, proč máme vysokou inflaci. Všichni ale víme, že inflace začala prudce růst už během roku 2021 a ukrajinská krize ji už jen dorazila a zpečetila.

Je velmi smutné, že pseudoekonomové po celém světě se dnes přou, co je příčinou inflace. Dozvídáme se i takové perly, jako že to je chamtivost po zisku u podniků. Pochopitelně za tohoto filozofického nastavení je inflace neřešitelná. Pochopitelně, že pokud si nepřiznáme skutečnou příčinu inflace a hospodářského poklesu, jsme odsouzeni k dalšímu prohloubení obojího. A ty příčiny jsou následující: Tisk peněz od roku 2008 a zachraňování zombie firem. S natištěnými papírky ceny zboží musí růst a s dvouciferným podílem zombie firem musí ekonomika začít propadat. Hloupou monetární politikou a vládním zadlužováním jsme si jen koupili čas, a tím nechali problém nabobtnat ještě víc.

Chci tím říci, že nechat si v tento okamžik peníze na účtu vůbec není dobrý nápad. Inflace ještě neukázala zdaleka všechno, co umí.