Teorie senilního Bidena. Kdo řídí americkou politiku, pokud ne prezident?

Na začátku dubna americký prezident Joe Biden uprostřed projevu o inflaci prohlásil, že ceny, které Američané platí, by neměly záviset na tom, jestli se nějaký diktátor rozhodne „spáchat genocidu“ v sousední zemi. Bylo to poprvé, kdy Biden nazval události na Ukrajině genocidou, což vyvolalo menší bouři. Později byl na svoje slova tázán novináři. „Necháme právníky, aby na mezinárodní scéně rozhodli, zda to tak lze kvalifikovat, ale mně to tak určitě připadá,“ odpověděl.

Kromě Kremlu, který Bidenovu poznámku o genocidě okamžitě odsoudil, byl evidentně zmatený i Bílý dům. Biden do té doby držel společnou linii Západu: ruská zvěrstva na Ukrajině jsou válečné zločiny, ale ne genocida. Když se mluvčí Bílého domu Jen Psakiové dotazovali, zda Bidenovo překlasifikování ruských zločinů bylo plánované, tedy formulací oficiální politiky, či jde jen o podřeknutí, vyhýbavě odpověděla, že Biden „je prezidentem Spojených států a lídr svobodného světa a má právo kdykoli vyjádřit svůj názor“. Nebyl to první případ, kdy Bílý dům musel vysvětlovat, opravovat, upřesňovat či přímo dementovat vyjádření svého šéfa.

Asi nejhojnější na Bidenova přeřeknutí byla prezidentova nedávná cesta do Polska.

Nikdo neví, jestli zásadní prohlášení jsou oficiální politikou Spojených států, nebo chvilkovým ochabnutím mysli devětasedmdesátiletého muže. Pokud Bílý dům neustále opravuje tvrzení svého šéfa, nastává logicky otázka, kdo tam vlastně velí. A pro současný svět otázka asi nejzásadnější: kdo tvoří americkou zahraniční politiku?

Celý text Ondřeje Šmigola si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od čtvrtku v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.