Čeští Vietnamci tápou. Opatření jsou zmatečná, starším je překládají mladí

Plejáda překotných opatření mate nejen české podnikatele. S novými restrikcemi se obtížně potýká i vietnamská menšina, nejčastěji kvůli jazykové bariéře. Vietnamští provozovatelé restaurací a podobných zařízení jsou mnohdy odkázáni na mladší generaci Vietnamců, kteří jim nová pravidla překládají z médií a dále je následně šíří v rámci známých či přímo v komunitě. Ne vždy jsou ale překlady nejpřesnější a dochází k nedorozumění.

Petr Nguyen si na pražských Vinohradech otevřel bar vloni v prosinci, po pouhých třech měsících provozu ho musel ale kvůli koronavirovým opatřením dočasně zavřít. Po opětovném otevření se mu tržby výrazně propadly v porovnání se začátkem byznysu, ale nějakým způsobem udržoval svůj podnik v chodu.

Společně s vysokými počty nakažených přibývala i nová opatření. Svůj podnik proto musel pokaždé upravit a přizpůsobit. Výrazně omezil počet míst k sezení jak venku, tak uvnitř baru, hostům musel vystavit účtenky včas, aby mohl v 20:00 zavřít. „Náklady byly stejné, ale pracovní doba, kdy může člověk něco vydělat, je kratší. Ve výsledku nevyděláte skoro nic,“ dodal majitel Nguyen s tím, že si musel přibrat ještě práci navíc, udržel bar v chodu. Ve světle nejnovějších restrikcí ale musel svou provozovnu zavřít znovu.

Svůj byznys proto dočasně přeorientoval na rozvoz. „Zkusíme těch čtrnáct dnů vydržet a přečkat, snad se to zlepší a rozjede se to. Byli jsme připravenější než na jaře, už jsme měli konkrétnější plán. V březnu jsme vůbec nevěděli, co máme dělat,“ řekl redakci Echo24.cz majitel baru.

Nejasná opatření, nejisté překlady

Informace o nových vládních restrikcích čerpá Petr Nguyen z českých médií. Ne vždy jsou ale jasně komunikované, proto se je snaží ověřovat z více zdrojů. Ne vždy to jde ale jednoduše. „Řešili jsme například sezení u kamarádů, kteří mají kavárnu. Média psala jen o restauracích, barech a klubech, tak jsme zkoumali, jak je to s kavárnami, nebylo nám to jasné. Nakonec z toho vyšlo, že všechny podniky, které mají nějaký charakter shromažďování se na jednom místě, musejí být zavřené. Než jsme se k té informaci dobrali, tápali jsme hodiny,“ popsal redakci Echo24.

Pro starší generaci Vietnamců, kteří provozují bistra a restaurace a neumí tak dobře česky, je situace ještě složitější. Kvůli jazykové bariéře nesledují zprávy ani nečtou české portály, na komunitní stránky se informace ve vietnamštině dostávají později, než by chtěli. Ve výsledku jsou tak odkázání na mladou generaci, která již česky umí plynule a dokáže jim nová opatření přeložit.

„Rodiče tu žijí už desítky let, ale česky umí stále velice špatně. Vždy, když přišlo na nové opatření, musela jsem se do překladu pustit já. A to bylo složité, hlavně ta nejnovější pravidla. Že museli rodiče další den zavřít nebo se spokojit s výdejním okénkem, bylo jasné od tiskové konference, kterou jsme sledovali, ale tam komunikovali velice nejasně. Přesná opatření jsem našla až další den. Twitter nepoužívám, nevěděla jsem, že bych se tam dočkala jasnějších formulací,“ řekla redakci Nguyen Van Ha, jejíž rodina provozuje restauraci na Praze 8.

Často nevěří, že by se co týden měnila pravidla

Když může, sleduje početné facebookové skupiny pro Vietnamce s desítkami tisíc členů. Tam se mladší generace snaží dodat co nejpřesnější znění opatření ve vietnamštině. „Je to velmi těžké. Ne všichni překládají nová pravidla správně, už se tam objevily i dezinformace a hoaxy, které pak spoustu lidí zmátly. Stejný efekt mají ale i pravá opatření, někteří nevěřili, že se co týden mění pravidla pro restaurace, ale zároveň neměli jak si to ověřit kvůli jazykové bariéře. Je to hodně o přesvědčování,“ uvedla Nguyen Van Ha.

Podobnou zkušenost potvrzuje i Petr Nguyen. „Někdo to překládá články a zprávy jinak a pak se tam sejdou i špatně formulované nebo mylné informace, a pak tam všichni společně diskutují, jak to doopravdy je. Ale v podstatě se pak v diskuzi dopátrají ke skutečnostem,“ dodal s tím, že se ve skupině řeší i administrativní a legislativní otázky. Podobné facebookové komunity má i thajská či japonská menšina, které fungují prakticky stejně, ač nejsou tak početné.