Dal hlavu na rameno kamaráda a zemřel. I smrt Franty Kocourka vypadala jako žert

Smrt známého brněnského siláka a recesisty Franty Kocourka před 30 lety, 7. července 1991, vypadala zprvu jako další z mnoha jeho žertů. Během víkendového výletu si toho dne zašel ve Víru na Žďársku s manželkou a přítelem Františkem Kocmanem na oběd, během kterého si položil hlavu na kamarádovo rameno. Tedy zprvu to tak vypadalo. Až když se „Kocór“ nezvedal, došlo všem, že se stalo něco zlého. Mohutného muže, který býval vždy ve skvělé formě, v pouhých čtyřiačtyřiceti letech zradilo srdce.

Zprávě o Kocourkově úmrtí zprvu odmítali jeho příznivci a přátelé uvěřit – vždyť ještě o den později se v plné síle objevil na obrazovce při vystoupení na brněnském náměstí Svobody. Nakonec se ale ukázalo, že Kocourkovu labutí píseň vysílala Československá televize ze záznamu, a i těm největším optimistům bylo po pohřbu jasné, že Franta Kocourek už žádné další recese ani neuvěřitelné silácké kousky před nadšeným publikem nepředvede.

Pamětníci ale dodnes vzpomínají na to, co všechno rodák z Brna-Řečkovic (narozen 21. února 1947) dokázal, ať už díky svalům nebo smyslu pro humor. Mezi vyhlášené výkony patřilo tažení železničního vagónu v zubech nebo rozbíjení balvanu na prsou, přičemž visel jen za paty a hlavu. Jindy zase Kocourek ležel na fakírské desce, na prsou měl kovadlinu a do té těžkým kladivem bušil jeho partner. K vrcholům patřilo číslo, při němž se ležící pod dřevěnou deskou nechával přejet osobním automobilem.

Kocourek ale nebyl jen převtělením někdejších cirkusových lamželezů. „Jedním z největších omylů, které s chutí přiživoval, byla i domněnka, že je František jen jakýsi nemyslící tupý svalovec, žijící hrubými žerty,“ vzpomínal na něj jeho přítel, muzikolog Miloš Štědroň.

Kocourkovi byly blízké i mystifikace, a to už odmala. Školu bral od vlastního otce a strýce, kteří patřili v Řečkovicích mezi vyhlášené odborníky na „pucování“ (neboli vymýšlení a lhaní – či spíše sedmilhaní).

Základ pro silácké kousky Kocourek získal v zápasnickém oddíle brněnské Zbrojovky a kariéru „nejmladšího lamželeza a moderního gladiátora“ mu pomáhal rozjet i vyhlášený prvorepublikový silák Fráňa Česal, který ještě jako penzista dokázal narovnat podkovu.

I díky Česalově škole se koncem 60. let dostal na zkušenou do vídeňských barů a kabaretů, vystupoval tehdy pod přezdívkami Boris Tyger nebo Zlatý Torro čili Býk argentinských pamp. Doma si později vydělával rozvážením uhlí a po práci vystupoval Na provázku i v Mahenově divadle.

Kocourek byl také vyhlášeným znalcem hantecu, ve kterém sepsal třeba historické povídky Jak Žanek Žižkové šeredně vybóchal křížatý nebo svérázný popis Bitvy na Bílé Hoře s názvem Mlata na Bílendě 16 kilo 20.