Týdeník Echo: Co vyhraje volby, Vltavská filharmonie, konec amerického impéria?
TÝDENÍK ECHO
Nad šesti tvářemi stranických lídrů na obálce nového čísla Týdeníku Echo se vznáší otázka: Co vyhraje volby? O tom, jaká témata rozhodnou, vedla debatu se sociology Lenka Zlámalová. V rubrice Architektura vítá Matěj Beránek architektonickou soutěž vypsanou na novou koncertní budovu v Praze, stavbu, jež by měla mít celostátní význam.
O následcích úprku americké armády z Afghánistánu uvažuje Ondřej Šmigol. Rozhovor s hudebním skladatelem Petrem Kotíkem nejen o hudbě a exilu vede Jiří Peňás. Svůj karlovarský filmový zápisník jako ohlédnutí za festivalem předkládá Ondřej Štindl, o nejisté budoucnosti nového ruského tanku píše Lukáš Visingr a rozhovor s výtvarnicí Annou Neborovou připravila Klára Čikarová.
„Každá strana má témata pro své tvrdé jádro, která teď bude více či méně vytahovat a připomínat. Udržovat to jádro, aby se nerozpadlo. Půlka voličů, přes čtyři miliony lidí, se pořád rozhoduje, jestli půjde volit a případně koho. Ti, kdo se takto ještě rozhodují, často vědí, koho rozhodně volit nepůjdou. Mezi těmi, kdo jim nakonec zbudou, se pak, často až na poslední chvíli, rozhodnou. O tom, koho rozhodně nevolit, často rozhoduje jen emociální úvaha, která vůbec nemusí odrážet skutečné zájmy konkrétního člověka. Často je to jen úvaha ve stylu: slušný člověk tuto stranu prostě nevolí. Pak mu touto vyřazovací metodou zůstanou dvě tři strany, mezi nimiž se nakonec rozhoduje. Potom už do volby vstupuje celá řada vlivů. To, jak konkrétní člověk sleduje politiku. Jak moc ho ovlivňují emotivní věci. To, jak kdo z politiků vypadá, jestli se třeba moc potí. Rozhodování je pak velmi roztříštěné,“ říká v Salonu Týdeníku Echo sociolog Martin Buchtík, ředitel analytického institutu STEM.
„O výstavbě nové koncertní síně pro Prahu se u nás diskutuje už od sametové revoluce,“ píše Matěj Beránek. A pokračuje: „V devadesátých letech se dokonce rýsoval projekt ve spolupráci s Japonskem, které nabídlo finanční podporu, nakonec ale vyšuměl. V poslední dekádě se ale téma vrátilo do hry a začalo víc a víc rezonovat. V minulých letech se našel vhodný pozemek, ustanovil se tým zodpovědný za přípravu projektu a ve spolupráci se zahraničními experty se pracovalo na všech potřebných podkladech. Vyústěním toho všeho je mezinárodní architektonická soutěž, do které už přislíbila účast pětice globálních hvězd soudobé architektury – jmenujme třeba ateliér britského mistra Davida Chipperfielda, japonské studio SANAA, norskou společnost Snøhetta (mimochodem v pražské Galerii Jaroslava Fragnera aktuálně probíhá výstava její tvorby), podepsanou pod operou v Oslu, nebo legendu Jeana Nouvela, který před šesti lety dokončil budovu filharmonie v Paříži. To všechno jsou jména, která vzbuzují velká očekávání.“
„Panuje všeobecné rozčarování ze schopnosti Američanů,“ míní Ondřej Šmigol. V jeho článku Konec amerického impéria? dále čteme: „Nikdo nezpochybňuje odvahu individuálních vojáků, ale provedení evakuace, kdy se nechávají tisícovky afghánských spojenců napospas Tálibánu, se kterým je americká vláda nucena spolupracovat, strategické chyby a zbytečné oběti. To všechno ukazuje, že nejmocnější armáda světa má velké problémy. (...) Pokud má být afghánská blamáž k něčemu dobrá, tak snad k tomu, že donutí Ameriku k zamyšlení a hlubokým reformám. Protože pokud ne, tak možná opravdu zažíváme konec amerického impéria.“