Soumrak bohyně Angely

Angela Merkelová

Soumrak bohyně Angely
Angela Merkelová Foto:

Foto: Shutterstock

Komentáře

Daniel Kaiser

Dnes se v Berlíně mělo rozhodnout, kdo s koho. Zda se prosadí ministr vnitra Horst Seehofer s přitvrzením azylové politiky, nebo kancléřka Angela Merkelová, která trvá na statu quo, v jehož důsledku do Německa přišly od roku 2014 víc než dva miliony žadatelů o azyl. Na dnešek je naplánovaná porada Seehoferovy bavorské CSU, očekává se, že dá ministrovi zelenou, aby vydal pokyn a na hranicích se začalo s vracením migrantů, kteří už byli zaregistrováni v jiné evropské zemi. Merkelová by potom podle toho, co se šíří z jejího okolí, Seehofera odvolala. To by znamenalo odchod CSU z vlády a fakticky rozpad tradičního spojenectví mezi CDU a CSU. 

Celá záležitost se potenciálně týká i České republiky. Saský ministr vnitra (CDU, ale saská organizace je v CDU něco jako výsadek CSU) se nechal slyšet, že bude potřeba vracet už dříve registrované migranty i z hranic s Českou republikou a s Polskem. Zdálo by se tedy, že když to Angela Merkelová brzdí, bere ohledy na nás, a že bychom jí tedy měli být vděční víc, než česká veřejnost je. Ovšem Merkelová bere ohledy především na sebe. Kancléřce jde nejvíc o její nimbus neomylnosti, klidné rozvahy, analytického myšlení. Změna kurzu v azylové politice by znamenala přiznání, že to všechno byl nepodložený mýtus.

V neděli večer se zdálo, že kompromis je možný. Spočíval by v tom, že Seehofer sice směrnici pro pohraničníky skutečně vydá, ale směrnice začne platit až 1. července, tedy za dva týdny, během nichž se ještě Merkelová pokusí nalézt jakési evropské východisko z celé šlamastyky. Kancléřka prý bude hledat buď celoevropské řešení – to je i u nás známý Dublin IV se svým přerozdělovacím mechanismem na běžence, tuto reformu se Německu přes odpor různých vlád, také české, nedaří prosadit –, nebo si sama dojedná bilaterální smlouvy s členskými státy, které leží na migračních trasách mezi Afrikou nebo Blízkým východem a Německem. Ukazuje se tu celé argumentační zoufalství, v němž kancléřka a s ní celé mainstreamové Německo vězí. Smlouvy, které se po dvou letech nečinnosti najednou mají za dva týdny sjednat, dovolí Německu to, co už podle evropského práva může dnes. Rakouský kancléř, v azylové politice hardliner Sebastian Kurz v minulých týdnech Němcům veřejně naznačoval, že by na takovou dohodu klidně přistoupil. Odpověď z Německa nula. Místo toho z centrály CDU odcházejí veřejná komuniké o jakémsi evropském řešení. Jeden politik CSU na to kousavě opáčil, že od chvíle, kdy je Merkelová naposledy poprosila o trpělivost, než najde evropské řešení, uběhlo 887 dní a mnoho evropských summitů.

Znamení rozpadu mýtu AM je v posledních dnech víc. Nejzajímavější byl moment, kdy Jens Spahn, jediný disident ve vedení CDU, loajálním tělese, které bude za kancléřkou stát až do kapitulace, navrhl, aby se tentokrát zaujetí pozice nechalo na poslanecké frakci. O náladách poslanců CDU svědčily ankety pořádané některými redakcemi. Vycházelo z nich, že většina ve frakci CDU straní v azylové politice Seehoferovi proti Merkelové. Vedení strany Spahnův návrh zamítlo. Zbývající éra Angely Merkelové asi bude čím dál víc vládnutím z bunkru.