Piráti a realita

Členstvo pirátů se bude moci přes víkend zapojit do internetového hlasování, rozhodovat se bude o tom, jestli v předsednictvu strany zůstane Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu. Byl totiž obviněn z netransparentnosti v očích strany, jež hlásá průhlednost institucí a politiků: těžko může být horší hřích. Strana totiž z jeho podnětu a jaksi „na tajňačku“ stáhla návrh na přezkoumání nedávných voleb do Sněmovny, který ty volby zpochybňoval jako celek. Podle Michálka byl připravený neodborně a předsednictvo o něm nevědělo. Kritici zas tvrdí, že neveřejným stažením jednalo vedení strany netransparentně.

Moc netuším, jak to u pirátů funguje, mám dojem, že v blízké budoucnosti se o tom dozvím víc, než bych třeba vědět chtěl a potřeboval. Z uveřejněných zpráv to vypadá, že vedení strany (nebo jeho část) stáhlo podnět, za kterým nestálo, a kdyby o něm veřejnost věděla, nevrhalo by to na stranu dobré světlo. Jednoduše řečeno – stáhli to, protože nechtěli, aby strana vypadala špatně. Je jim vyčítáno, že to veřejně neoznámili, čímž by nakonec stejně dosáhli toho, že by strana vypadala špatně, ale zase by to bylo transparentní. Skutečnost, že ve straně panuje i spor o to, jestli někdo na podnětu zfalšoval podpis předsedy Ivana Bartoše, myslím, výrazně dokresluje obraz všeobecného harmonického souladu a táhnutí za jeden provaz. No a teď hlasujte, členové.

Piráti na politickou scénu vstoupili tak trochu s ambicí předvést, jak politiku dělat jinak, mají nějaké představy toho, jak by to „jinak“ mohlo vypadat. Na papíře možná mohly vypadat dobře – aspoň pro někoho. Část praktických politických návrhů až ohromuje svou naivitou a potenciální destruktivností. Teď se ty představy budou často a silně střetávat s realitou – politiky a vůbec mezilidských vztahů, komunikace, lidských institucí… Nechat členstvo hlasovat o věcech tohoto druhu vypadá velice demokraticky. Na základě čeho ale budou členové rozhodovat? Na základě toho, co se dočetli na internetových fórech, kde se piráti navzájem čile napadají? Budou-li se vážnější stranické spory u pirátů řešit tímhle způsobem, může to mít jediný následek – angažovat se v tom budou jenom ti nejzapálenější, kteří se budou snažit stáhnout ty méně informované na svou stranu. Vlastně je to recept na permanentní nenávist. Umocněnou třeba tím, že piráti – jako tak trochu revoluční a proti establishmentu zaměřená strana – přitahují také (nikoliv výhradně) určitý typ lidí, řekněme, odhodlaných pranýřovat chyby ostatních a prosazovat přitom svoje ego. Bude u nich živo.

Jeden by se tím mohl zpovzdálí bavit, počkat si, až to dovedou k implozi, v lepších časech by to tak asi dopadlo. Ze sněmovních voleb, které mohou znamenat zásadní změnu poměrů, ale piráti vyšli nečekaně silní, dost možná silnější, než jsou schopni unést, taky ale mají nějaký entuziasmus a snad i zásady. Ve sněmovně, která je schopna zvolit pana Kotena do čela bezpečnostního výboru, nakonec představují to lepší. Bylo by nejenom v jejich zájmu, kdyby v téhle situaci zkusili trochu dospět.