Na výpravách s Chrisem

KOMENTÁŘ

Na výpravách s Chrisem
Dvacet let pracoval na Wall Street, po krizi 2008 odtamtud ale odešel kvůli výčitkám svědomí z toho, jak moc se lidé z jeho oboru na zbytku společnosti podepsali a jak snadno se z toho vykroutili. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Otakar Foltýn: Chceš-li mír, připravuj válku. Evropané zapomněli, že svět není sluníčkové místo

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ve sváteční dny se mi nechce „tepat nešvary“ a vyhlašovat stanoviska, asi by se to ani nehodilo. Dobrá záminka napsat něco o člověku, kterého mám za dost inspirativního, i když neformuluje nějaké velké pravdy, nenabízí řešení, nenahlíží nějak nově a pronikavě problémy dneška. Inspirativní je pro mě nejenom tím, co dělá, ale i tím, že dokázal změnit svůj život způsobem, který něco přinesl jemu i světu, ale nedělá kolem toho tyjátr, na motivační přednášky ho neužije. Jmenuje se Chris Arnade; politicky bychom se asi na všem neshodli, považuje se za socialistu.

Dvacet let pracoval na Wall Street, po krizi 2008 odtamtud ale odešel kvůli výčitkám svědomí z toho, jak moc se lidé z jeho oboru na zbytku společnosti podepsali a jak snadno se z toho vykroutili. Začal fotit, nejdřív cestou od metra domů, vedla přes horší čtvrť. Později se fotografii rozhodl věnovat naplno, publikoval knihu Důstojnost, do níž vybral portréty lidí z okraje společnosti a opatřil je průvodním slovem.

 

Je to kniha pozoruhodná mimo jiné tím, co všechno její autor nedělá – nepronáší emotivní apely, nedělá ze životů zobrazených lidí „pornografii bídy“ ani je neestetizuje. Jsou to obrazy a text člověka, kterého druzí prostě zajímají, dokáže je vyslechnout, aniž by z toho pak vyvozoval soudy nad nimi nebo společností. Umí se dívat – to je na něm asi nejdůležitější. Ne v tom smyslu, že by se z Chrise Arnadeho stal významný umělec, zjevně to ani není jeho ambicí. Ale je to člověk, který se chce dívat kolem sebe a pozorované umí zprostředkovat bezpředsudečně a poutavě, dokáže vystoupit ze zažitých představ vlastní společenské vrstvy – pozoruhodné pasáže jsou v jeho knize věnovány fastfoodu McDonald‘s a církvi, oběma vyslovuje v něčem překvapivé uznání. Umí lidi, o nichž píše, vnímat ne jako objekty zkoumání či materiál, z nějž by bylo možné konstruovat nějaké obecně platné poučení. Dokáže je vidět, což se řekne snadno, ale moc lidí to nedokáže.

Chris Arnade se dnes touto schopností živí. Svým předplatitelům na Substacku rozesílá záznamy z cest. Nejsou to objevitelské výpravy, Arnade navštíví nějaké velkoměsto a pěšky ho projde. Památky a turistické atrakce většinou vynechá, jeho poutě vedou těmi nejobyčejnějšími čtvrtěmi, často taky podivnou příměstskou krajinou plnou betonu, nadjezdů, domků ztracených mezi skladišti a průmyslovými areály. I v těchhle anonymních a zdánlivě zaměnitelných místech ale dokáže rozpoznat ducha toho kterého města, zkoumat život v jeho lokální podobě i projevech vlastních všem lidem. Člověk, který se umí dívat, protože je připravený něco uvidět. Je snadné se tím od něj nakazit – ne že by se jeden kvůli Arnadeovi vydal na výpravu na periferii metropole Kazachstánu, ale může ho to motivovat, aby se trochu rozhlédl po místech, jimiž je zvyklý procházet spěšně a s očima upřenýma na chodník. Dají se tam vidět věci. Mohu potvrdit.

Arnadeův příběh je inspirativní ještě v jednom ohledu, asi se hodí zmínit ho právě ve sváteční dobu. Vlastně je to příběh kajícníka, který se z výčitek, z morálních důvodů, rozhodl změnit svůj život. Lidé si většinou takový krok představují jako velice těžký, kdo se pro něj rozhodne, sám sebe trestá, musí se vzdát věcí, na nichž mu záleží, omezit se, přijmout, že jeho život nadále bude méně barevný a radostný. Někdy to tak třeba je. Chrisi Arnadeovi ale ty výčitky i rozhodnutí vzdát se hmotných výhod, jež člověku přináší práce na Wall Street, radost přinesly. Věřím, že to je šťastný člověk.

×

Podobné články