Zrodí se z Chvilek politická síla, která porazí Babiše?

Bude to už čtrnáct dní, co se na pražské Letné sešlo demonstrovat dvě stě sedmdesát tisíc lidí. Přijeli z celé země, aby dali najevo svůj nesouhlas s vládou Andreje Babiše a působením prezidenta Miloše Zemana. A stojí za to se k této události vracet, protože jde v těchto měsících o největší masové protesty proti demokraticky zvolené vládě v Evropě, které neztrácejí dech.

Takové masové protesty nejsou ani ve Španělsku, kde Katalánci usilují o nezávislost na vládě v Madridu. Tolik lidí nedokážou do ulic přivést už ani ve Francii Žluté vesty. Nikdy se nepodařilo, aby se v Londýně sešla taková masa odpůrců brexitu. Zvlášť zajímavé je pak srovnání s tolik u nás mediálně protežovanými protesty ve Varšavě. Ani tam nedemonstrovalo tolik lidí proti konzervativní vládě Kaczyńského Práva a spravedlnosti, ba ani v Budapešti, kde se proti Viktoru Orbánovi sejde s bídou pár stovek lidí. A Milion chvilek to dokázal dokonce dvakrát po sobě.

Listopadová Letná ukazuje, že nejde o emocionální vlnu, ale je výrazem permanentního silného odporu proti vládě Andreje Babiše. A jestli něco naplňuje význam hnutí nikoli jako marketingového hesla, tak je to právě Milion chvilek pro demokracii. Nejde jen o to, že dnes žádná politická strana nebo její šéf nesvede přivést na jedno místo ani dvacetinu toho, co dokáže Milion chvilek, ale význam hnutí se naplňuje i tím, že se na Letné scházejí lidé s různými ideovými preferencemi, zleva i zprava. Názorového rozprostření jsou si vědomi i lídři hnutí a je to vidět při dramaturgii demonstrací: je zřetelný velký posun od první demonstrace na Václavském náměstí v dubnu 2018 k poslední Letné směrem k jakési ekumeně s potlačením extrémních levicových názorů, které zaznívaly ještě v létě; pravicových nebo konzervativních se to netýká, ty přítomny nebyly nikdy. Důležitá je otázka, zda tuto strategii budou Chvilky držet i nadále, kudy se budou ubírat. Hnutí už překonalo hranici, kdy by pro svoji další existenci potřebovalo přízeň nebo naopak negaci mediálního mainstreamu. Opírá se o rozsáhlou databázi e-mailových adres (mluví se o čísle 450 tisíc), jejichž držitelé zprávy Chvilek nevnímají jako spam z e-shopů či roztodivné nabídky firem, mají už síť koordinátorů ve více než tisíci sídlech, jsou podporovány zezdola malými dary, a nikoli milionovými sponzorskými příspěvky, mají angažovanou strukturu, se kterou se ostatní politické strany nebo marketingová hnutí nemohou měřit. Chvilky se snažily mluvit s demokratickou opozicí, která se jako celek utápí v bezradnosti a přešlapuje na místě, je docela možné, že u nich s nápadem Česko sobě sondují také ti, kteří už si zařídili křesla na pražském magistrátu. Možností je několik, v každém případě vzniká velký potenciál, který může být stejně dobře využit jako ztracen. Jedno je ale jasné. Chvilky pro demokracii jsou  autentickým a legitimním projevem demokracie.