Země bez denního tisku. V Kosovu přestaly vycházet všechny tištěné noviny

PANDEMIE JAKO POSLEDNÍ KAPKA

Země bez denního tisku. V Kosovu přestaly vycházet všechny tištěné noviny
Hlavní město Kosova Priština. Foto: Shutterstock
2
Svět

Echo24

Ibrahim Gashi prodával 35 let noviny v centru Prištiny, dokud nepřestaly vycházet. Účetnímu a sběrateli novin Azemu Qerkinimu chybí doby, kdy jezdíval pro výtisky do Skopje v sousední Severní Makedonii. Novinář Imer Mushkolaj sní o tom, že si ještě bude moci vypít svou kávu a u toho listovat denním tiskem.

Až do března loňského roku vycházelo v Kosovu pět tištěných deníků, byť v malých nákladech. Jeden z nich, Koha Ditore, prodal asi 10 000 výtisků denně ve dnech, kdy se psalo o zajímavých událostech. Od začátku pandemie se však v Kosovu žádné noviny fyzicky netisknou, jsou pouze v on-line verzích, napsala agentura AP.

Pandemie byla „poslední kapkou, která bohužel učinila z Kosova jedinou zemi bez tištěných novin v Evropě, možná i šířeji,“ říká Mushkolaj.

Šéfredaktor Koha Ditore Agron Bajrami by se rád k tištěné verzi vrátil. „Mnozí, spíše zřejmě starší generace, by chtěli číst tištěné noviny, aby se mohli dotýkat papíru,“ říká. „V tuto chvíli to ale není ekonomicky možné,“ dodává.

Internetové noviny mají jiný obchodní model, než který testoval Koha Ditore. Deník svádí namáhavý boj o to, aby „vysvětlil lidem, že musejí platit za zprávy, které konzumují“, říká Bajrami.

Byl to lockdown, který tisk novin v Kosovu ukončil. Celé měsíce byli lidé doma, nemohli na ulici, aby si koupili noviny, a úměrně tomu se snížila i inzerce. Lidé se proto uchýlili k smartphonům a televizi.

Redaktoři se museli přeškolit na on-line zpravodajství. „Technologie přiměla mnoho novin, bývalých tradičních novin, aby se chovaly, jako kdyby informovaly živě,“ říká Bajrami s tím, že se v důsledku toho velice snížily profesionální standardy.

Portály velmi často věnují více pozornosti rychlosti zpráv než jejich přesnosti, říká Mushkolaj, který v Kosovu vede sdružení tištěných médií. Lidé, obzvláště ti starší, mají potíž odlišit reálný příběh o falešné zprávy. „Starší generace ztratila svůj hlavní zdroj informací ...a zábavy,“ dodává.

Sběratel Qerkini si myslí, že nedostatek tištěných médií je důvodem, proč se mladší generace v Kosovu nesprávně učí dějiny tohoto mladého státu.

Kosovo v roce 2008 vyhlásilo jednostranně nezávislost na Srbsku. Stalo se tak necelých deset let poté, co Bělehrad ztratil nad touto autonomní oblastí kontrolu v důsledku náletů NATO. Bělehrad nezávislost neuznal a bojuje proti ní diplomatickými prostředky. Mezi státy, které nezávislost Kosova uznaly, je vedle USA například i většina zemí Evropské unie, včetně Česka. Na druhé straně odmítavý postoj Srbska podporují především Rusko a Čína.

„Knihu či noviny nelze ničím nahradit, ať už počítačem, internetem, facebookem, twitterem nebo jakýmkoliv technologickým programem,“ říká Qerkini.

„Kosovo přestalo psát své mladé dějiny a bohužel psané dějiny přestaly existovat – už alespoň rok,“ dodává Mushkolaj. Bez vládní podpory, která v těchto těžkých časech patrně k dispozici nebude, je podle něj složité si představit, že se noviny opět začnou tisknout.

Ačkoliv už více než rok nemá co prodávat, k prodejci denního tisku Gashimu stále chodí lidé, aby se ho zeptali, zda má nějaké novinky – o tom, kdy se zase noviny začnou tisknout.

Foto: Týdeník Echo