Méně je nakonec více. Peugeot 208

Peugeot 208 vypadá k světu. Je efektní a nezaměnitelný. V rámci třídy umí zazářit, ovšem je nutné zvolit správnou verzi. Bude jí vrcholná GT Line? Pokud zapátráme trochu v minulosti, jistě si vzpomeneme na Peugeot 205, nejúspěšnější model historie značky – v letech 1983 až 1998 jich v několika zemích světa vzniklo víc než 5,3 milionu kusů. Modelem 205 značka úspěšně vstoupila do segmentu, v němž se drží do současnosti. Městský hatchback a Peugeot, to jde velmi dobře dohromady.

Po modelech 206 a 207 přišel v roce 2012 model 208 a nyní testujeme 208 druhé generace (směrem k 209 se nepokračovalo). Novinka určitě okamžitě zaujme svým neotřelým designem a lehce extravagantním francouzským šmrncem. Nová 208 se určitě nedá nazvat tuctovým vozem, na stylu si dost zakládá. Celek vypadá skvěle, snad jen plastové lemy blatníků bychom si odpustili, ale to je věc osobního vkusu.

Aktuálně je 208 nabízena s několika různými motory, přičemž základ i vrchol tvoří oceněný tříválec 1.2 Puretech. V základní verzi mu stačí manuální převodovka a 75 koní, v té nejvyšší nabízí 130 koní a osmistupňový automat. Naftu zastupuje turbodiesel 1,5 litru s výkonem 100 k, spojený s manuálem. Nedávno začaly prodeje elektrické verze e-208 za cenu dvou běžných vozů, té se zatím věnovat nebudeme.

Testovaná vrcholná výbava GT Line nabízí řadu doplňků včetně efektních 17palcových kol. Už po prvních kilometrech se ukazuje, že si s podvozkem malého vozu zcela nerozumějí, protože přejezdy nerovností znamenají docela tvrdé rázy. Necitlivé a výrazně přeposilované řízení, navíc ovládané malým šišatým volantem, celkové jízdní jistotě také nepřidají.

Soustředíme se raději na interiér. Ten láká hlavně na tzv. i-Cockpit, tedy novou soustavu displejů a ovládacích funkcí. Za nízkým volantem je efektní a velmi hezky zpracovaný digitální přístrojový štít, uprostřed palubní desky displej, nutný k dodatečnému ovládání různých funkcí. Jednotlivé části se dají zvolit tlačítky na vodorovné liště, ovšem následně vyžadují manipulaci s displejem. V praxi je to celkem rušivé a odvádí to pozornost od řízení, tlačítka jsou prostě tlačítka. V jednoduchosti bývá síla…

Pochvalu zaslouží přední sedadla, jsou rozměrná a pohodlná. Vzadu je to s místem trochu horší, spokojené budou zřejmě hlavně děti. Kufr pojme 265 litrů, tedy o něco méně než předchůdce. Na městské vozidlo je to dostatečné, úzký vstupní otvor stejně neumožní převoz větších věcí. Peugeot 208 je nyní vybaven řadou různých asistenčních systémů včetně funkce držení v pruzích se zásahy do řízení. Upřímně řečeno, je to funkce, kterou budete vypínat, jinak totiž už tak nepřirozený pocit z řízení ještě zhoršuje. K její deaktivaci navzdory digitální atmosféře na palubě slouží tlačítko.

Motor 1.2 Puretech byl už několikrát právem oceněn – ochotně se vytáčí, má příjemný projev a dostatečný točivý moment. Vůz s ním zrychlí na stovku za 8,7 s, přičemž osmistupňová převodovka funguje hezky hlavně při klidné jízdě, při ostřejším zacházení občas zaváhá. Spotřeba se pohybuje kolem 6,5 až 8 litrů podle stylu, v létě to bude zřejmě o něco lepší.

Velká kola sice vypadají hezky, ale jak již bylo naznačeno, zbytečně snižují komfort vozu. Moc rádi vyzkoušíme běžnou verzi (1.2 Puretech Allure manuál za 403 000 Kč), protože už víme, že se chová přirozeněji a je komfortnější a citlivější.

Peugeot 208 je stylovka. Na svou třídu umí být vybaven množstvím technologií, přičemž ta nejvýraznější z nich, tedy i-Cockpit, je trochu kontroverzní. Určitě bychom vyzkoušeli běžnější verzi za cenu do 400 000 Kč, vrcholnou GT Line za 525 000 Kč nelze v rámci segmentu považovat za nejlepší.

Plusy:
Přední sedadla, motor, dynamika, technologie.

Minusy:
Komfort podvozku verze GT Line, necitlivé řízení.