1 Komentář

V zemi smutného Alzáka

KOMENTÁŘ

Témata:

Centrem Prahy se koncem minulého týden procházel Alzák, figura mimozemšťana z reklam internetového obchodu s elektronikou, známá svým urputně vlezlým projevem, řvavým hlasem, jímž vnucuje výrobky za výhodné ceny. Tenhle Alzák byl ale netypický, smutný a skleslý, koutky úst měl vyčerpaně svěšené, sotva se potácel, ploužil se bez síly, občas se někam zničeně usadil.

Lidi si ho fotili a natáčeli, těch obrázků byly plné sociální sítě. Často měli za to, že nějaký brigádník, který měl pro obchod dělat reklamu v ulicích, trochu přebral a má dost. Ve skutečnosti to byla připravená akce, kostým smutného Alzáka si natáhl a ulicemi v něm procházel umělec Jan Strouhal. Dala by se brát jako příklad angažovaného umění, Strouhal ji včera vysvětloval v rozhovoru pro levicový web Alarm, mluvil o tom, že se na ulicích setkával také s hodně podrážděnými reakcemi, chtěl jí prý upozornit na prázdnotu spotřebitelsky orientovaného života, na to, jak jsou lidé v současném kapitalismu udření a často taky „nalomení“. Podrážděné reakce na svou akci vysvětloval tím, že jsou lidé naučeni a často také vedeni k tomu, aby namířili svůj hněv, nebo dokonce nenávist k zástupným cílům, místo toho, aby je obrátili k tomu podstatnému – samotnému systému. Ta interpretace může znít triviálně, předvídatelně, samotná Strouhalova akce ale, myslím, triviální není. Může nějak zarezonovat i v člověku, který nesdílí ideologii, jíž ji autor vysvětluje. V nějaké hyperbolické zkratce cosi vypovídá o českém dnešku. Alzák je skutečně smutný. 

Posledních několik let přineslo „comeback“ utopií, představ, že je možné vyprojektovat takový společenský řád, který by přinesl spravedlnost, všeobecnou rovnost a pro všechny lidi také jakési naplnění, pocit seberealizace, snad i smysl života. To, co dnes jednotlivce sužuje a trápí, jeho hluboké problémy, jsou v tomhle vidění především důsledek působení vnějších sil, nepříznivého a nespravedlivého okolí. Pokud by se ty neblahé vnější síly nějak odstranily, srovnaly, vytvořily se podmínky, v nichž by každý byl přijímaný způsobem, jímž si být přijímaný přeje, mohl se plně realizovat, ta tíže života by se hodně zmenšila, třeba by i zmizela. Člověk, který vyrostl v dusivé atmosféře mezi kulisami jedné nenaplněné a vylhané utopie, má sklon vnímat takové snění skepticky a s obavami, vnímá možné důsledky takových snah a jejich obvyklé konce. Nechce se mu platit za směřování k iluzi nedosažitelného tím, co by v životě dosáhnout šlo – třeba svobodou, tuší, že ten pro někoho lákavě vykreslený ráj na konci cesty může sloužit především jako odůvodnění zla, k němuž by docházelo v přítomném okamžiku. Slyšet snadno rozeznatelné ozvěny těch dávno diskreditovaných ideologií může být skutečně frustrující. Lidé jako Jan Strouhal ale mají taky v něčem pravdu. Na vnímání kapitalismu v Česku je nebo aspoň bývalo taky něco utopického. Jako kdyby část veřejnosti k němu vztáhla podobná očekávání, jež byla naučena upínat ke komunistickému ideálu. Společenské zřízení, které lidem přinese štěstí, smysl. To se samozřejmě nestalo a ani stát nemohlo, spotřeba může ledacos zpříjemnit a ledacos zjednodušit, život ale naplní jenom těžko. Současná podoba kapitalismu je jistě v mnohém problematická, ten řád má v sobě zakódováno taky dost nespravedlnosti, jeho velkou předností je, že lidi v něm žijící relativně nechává být, v životě jim překáží opět relativně málo. Za tu vyprázdněnost, „nalomenost“, o které mluví Jan Strouhal, ale podle mě nemůže, řešit ji, vyplnit ji není jaksi v jeho dosahu. Pokud od něj ale někdo očekává právě tohle, není divu, že je Alzák trochu smutný.

Týdeník Echo

od 1099 Kč

Vychází každý čtvrtek

Více info

EchoPrime

od 249 Kč

Vychutnejte si neomezený přístup k prémiovému obsahu určenému pouze předplatitelům, který nemá na českém internetu obdoby

Více info

/
komentátor

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.