Izrael a libanonské militantní hnutí Hizballáh se dohodly na podmínkách příměří, napsal server Axios s odvoláním na nejmenovaného vysokého amerického činitele. ...
Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických zrušit rozsudek Roe vs. Wade a tím i ústavně garantované právo na potrat vyvolalo všeobecné zděšení. Těžko najít západního politika, který by ho neodsoudil. Znepokojení vyjádřil třeba britský premiér Boris Johnson.
Pobouření dorazilo i do České republiky. Například předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová tweetovala: „Některé země by se potřebovaly podívat do kalendáře, aby zjistily, že středověk už skončil.“ Obzvláště hlasitě proti závěru amerického soudu protestovali Piráti. „Svoboda žen rozhodnout se je zase o něco více v ohrožení. Americký Nejvyšší soud zrušil právo na potrat dané verdiktem z roku 1973. Takový vývoj u nás nesmíme dopustit. Nebudeme se vracet do středověku. Jde o závažná osobní rozhodnutí, do kterých stát nemá vůbec co mluvit,“ napsala místopředsedkyně Pekarové Adamové Olga Richterová.
Je zajímavé, kolik politiků má potřebu komentovat americkou vnitropolitickou věc. Samozřejmě je to dáno i tím, že jde o vysoce morální otázku a právo na potrat je na Západě pomalu vnímáno jako základní lidské právo vedle svobody slova a náboženství. Každé jeho omezení je tak považováno za návrat k autoritářství. Tento pohled ale naprosto ignoruje zásadní morální problém umělých interrupcí, totiž že se jedná o zabití, jak včera velmi dobře popsal kolega Peňás. Samotné rozhodnutí Roe vs. Wade ale není problematické pouze morálně, ale hlavně právně a politicky.
Zaprvé Nejvyšší soud nezakázal potraty, jak se lze občas dočíst. Pouze konstatoval, že na ně neexistuje ústavní právo a jejich regulace je zcela na parlamentech jednotlivých států. „Soud... vrací tuto pravomoc lidem a jejich voleným zástupcům,“ stojí v rozsudku. Pokud měl soud postupovat podle práva, nemohl rozhodnout jinak. Americká ústava o potratech naprosto mlčí a je velice nepravděpodobné, že by její tvůrci, nábožensky založení muži 18. století, kdy byl potrat považován za jeden z nejhorších zločinů, právo na umělou interrupci do ústavy nějak záludně ukryli.
Přitom rozsudek Roe vs. Wade z roku 1973 tam toto právo objevil. Dnes je všeobecně přijímáno, že Roe vs. Wade je právní paskvil, soud si právo na potrat vycucal z prstu a jeho rozhodnutí je zářným příkladem toho, kdy soudci nejdříve dospějí k rozhodnutí a teprve poté hledají odůvodnění. Soudce Byron White, jeden ze dvou, kteří tehdy proti verdiktu hlasovali, to označil za „výkon hrubé soudní moci“. Během let uznala řada významných liberálních právníků, jinak podporovatelů práva na potrat, že Roe vs. Wade byl rozhodnut chybně. Pochybnosti vyjádřila například i Ruth Baderová Ginsburgová, pozdější ústavní soudkyně a liberální ikona. Další jsou například známý aktivistický profesor na Harvardu Laurence Tribe nebo právní poradce prezidenta Kennedyho Archibald Cox. Edward Lazarus, který dělal asistenta soudci Harrymu Blackmunovi, autorovi rozhodnutí Roe vs. Wade, prohlásil: „Z hlediska ústavního výkladu a soudní metody je Roe na hranici obhajitelnosti.“
Roe vs. Wade je známý tím, že neurčuje, kde přesně se právo na potrat v ústavě nachází. Blackmun se domnívá, že je to nejspíše ve čtrnáctém dodatku. Čtrnáctý dodatek byl přijat po občanské válce s cílem zaručit osvobozeným otrokům stejná práva, jeho klauzule o rovnoprávnosti se od té doby dočkaly značně expanzivního výkladu. Zároveň ale je podle Blackmuna dobře možné, že se může nalézat v prvním, čtvrtém, pátém a devátém dodatku ústavy. Dále tvrdí, že právo na potrat je důsledkem práva na soukromí.
Soudce Samuel Alito, autor rozsudku rušícího Roe vs. Wade, tyto argumenty roztrhal. Zaprvé právo na soukromí není v ústavě explicitně obsaženo. Bylo tam soudem nalezeno v roce 1965 v případě Griswold vs. Connecticut, který se týkal práva na antikoncepci. Soud tehdy prohlásil, že v „polostínech“ ústavy je obsaženo právo na soukromí, takže stát nemá co mluvit do toho, jestli občané doma antikoncepci používají. Takto objevené právo na soukromí pak bylo využito v další řadě případů.
Alito tvrdí, že i pokud přijmeme, že ústava právo na soukromí obsahuje, otázka umělých interrupcí do toho nespadá. Součástí procedury je totiž i třetí strana, nenarozené dítě, které se stát může rozhodnout chránit, pokud to uzná za vhodné.
Zastánci potratů si byli vědomi, že rozhodnutí Roe vs. Wade stojí na hliněných nohách. Proto neargumentovali jeho obsahem, ale tvrzením, že se jedná o dlouhodobý precedent, který se vžil a neměl by být odvolán. Odpůrci Roe vs. Wade opáčili, že v americkém systému nejvyšším precedentem je ústava. Pokud v ní rozhodnutí nemá oporu, nemělo by platit. Navíc právní historie USA je plná zrušených precedentů. Asi nejslavnější je Plessy vs. Ferguson, kdy Nejvyšší soud v roce 1896 posvětil segregaci. Rozhodnutí Brown vs. Board of Education v roce 1954 naopak segregaci označilo za protiústavní. Dnes nikdo netvrdí, že Plessy vs. Ferguson by měl platit jenom proto, že se jednalo o dlouhotrvající precedent.
Pak jsou tu politické důsledky zrušení Roe vs. Wade. Z dlouhodobého hlediska je to jedině dobře. V roce 1973 se soudci domnívali, že tím vyřeší otázku potratů jednou provždy. Ve skutečnosti pouze přilili olej do ohně. Zatímco v Evropě, kde se do této otázky soudy nemíchaly, se politickým procesem došlo k nějakému kompromisu a otázka potratů přestala být tématem, v USA soud tento přirozený proces vykolejil. Umírnění se neměli jak vyjádřit, a tak agitaci převzali aktivisté a vyhrotili ji do dnešní podoby.
Demokraté tajně doufají, že jim rozhodnutí pomůže v listopadových volbách. Poukazují na průzkumy, že většina Američanů Roe vs. Wade podporovala. To je pravda, i když je to složitější. Většina Američanů podporuje právo na potrat v prvním trimestru, ve výjimečných případech ve druhém a zákaz ve třetím. Roe vs. Wade a rozhodnutí Casey vs. Planned Parenthood, které ho upravilo, nyní také zrušené, umožňovalo regulaci potratů od 23. týdne těhotenství, ale nebránilo jim třeba ani v devátém měsíci. Průzkumy také ukazovaly, že Američanům jsou potraty nepříjemné a raději o nich nepřemýšlí. Považují je spíše za nutné zlo.
Momentálně Američany více trápí ekonomická situace a inflace než „reprodukční práva“. Rozhodnutí uniklo již před měsícem a půl, a nijak se v průzkumech nepromítlo. Je tak nepravděpodobné, že to bude hrát zásadní roli ve volbách.
Nesmíme ale podceňovat schopnost republikánů střelit se do nohy. Pokud zavedou rozumné restrikce s výjimkami, na kterých se všichni shodnou, jedná se především o znásilnění, incest a ohrožení života matky, tak jim rozhodnutí neublíží. Zvláště pokud to spojí s prorodinnou politikou, aby nastávajícím matkám ulehčili. Pokud však budou prosazovat absolutní zákaz a drakonické tresty pro ženy, které šly na potrat, další nepopulární opatření, tak se hněv může obrátit proti nim. Příkladem může být případ Todda Akina, který byl v roce 2012 favoritem na senátora ze státu Missouri. Pak byl tázán, jestli by potrat měl být nelegální i v případě znásilnění. Akin řekl, že ano. Prohlásil to však tím nejhorším možným způsobem. „Pokud se jedná o legitimní znásilnění, ženské tělo má způsoby, jak se pokusit celou věc zastavit,“ řekl ve snaze vysvětlit, že se jedná o velmi vzácný případ. Akin volby jasně prohrál.
Naštěstí demokraté mají na své straně také pěknou řádku bláznů. Dlouho mantrou hnutí za práva na potrat bylo „bezpečné, legální a vzácné“. Právě „vzácné“ bylo klíčovým slovem. Ujišťovalo umírněné, že jde o zákrok vykonávaný ve výjimečných případech, ne o běžnou praxi. Nyní však toto hnutí ovládli aktivisté žádající právo na potrat až do momentu porodu, vyzývají ženy, aby „vykřičely svůj potrat“.
Potrat je pro aktivistickou levici téměř znakem dospělé ženskosti, něčím, na co má být žena pyšná. Herečka Lena Dunhamová prohlásila, že si přeje, aby měla potrat. Další herečka Jameela Jamilová na Twitteru napsala, že potrat bylo nejlepší rozhodnutí jejího života. Na dítě prý nebyla připravená a skončilo by v pěstounské péči. Z jejího vyjádření vyplývá, že smrt je lepší osud než dětský domov.
Pak je tu kauza bývalého guvernéra Virginie Ralpha Northama. Ten na otázku, co by se stalo, kdyby dítě přežilo pokus o potrat a i tak by se narodilo, odpověděl: „Dítě by bylo porozeno. Dítě by bylo drženo v pohodlí. Dítě by bylo resuscitováno, pokud by si to matka a rodina přály, a potom by začala diskuse mezi doktorem a matkou.“ Northam jasně naznačoval, že za určitých okolností by mohlo dojít k zabití již narozeného dítěte.
Toto umírněné centristy děsí stejně jako řeči o tom, že žena musí porodit dítě svého násilníka. Proto je zrušení Roe vs. Wade pro Ameriku zdravé. Dává možnost středu prosadit se a dojít k nějakému kompromisu, který bude znamenat méně zabitých nenarozených dětí.
00:07
