Jeden den v týdnu home office. Pro českou ekonomiku by to byl přínos

FENOMÉN HOME OFFICE

Jeden den v týdnu home office. Pro českou ekonomiku by to byl přínos
Ekonomika

Vojtěch Šeliga

Koronavirová krize ukázala, jak může být práce z domova efektivní. Přestože se život začal postupně navracet do starých kolejí, fenomén „home office“ zažívá díky zkušenostem z minulých měsíců po celém světě svůj boom. Izraelská vláda vláda zašla tak daleko, že dokonce uvažuje o tom, že by lidem z veřejného sektoru umožnila pracovat jeden den v týdnu z domova. Také čeští ekonomové upozorňují, že takové opatření může být ve svém důsledku ekonomicky přínosné.

„Z ekonomického hlediska může být takové opatření přínosné, a to i v Česku. V Izraeli argumentují náklady plynoucími z časových zrát způsobených dopravními zácpami při dojíždění na pracoviště. Dopravní zácpy obecně představují značnou ekonomickou ztrátu. To proto, že cestující neproduktivně ‚sedí v popojíždějícím autě‘, místo aby se věnovali produktivnější či smysluplnější činnosti. Tyto ztráty jsou citelné také v českém kontextu, nejen v tom izraelském. Například v Praze lze tuto ztrátu vyčíslit na 3,1 miliardy korun ročně. To je klíčový závěr odborné studie, kterou zpracoval tým ekonomů působících na výzkumných pracovištích a na univerzitách v České republice a v USA. Studii nedávno zveřejnil americký Národní úřad pro ekonomický výzkum,“ sdělil pro Echo24 ekonom Lukáš Kovanda.

„Autoři studie se snaží vyčíslit takzvané náklady obětované příležitosti, které daný řidič, případně i spolucestující, nese kvůli tomu, že se ocitl v zácpě nebo hustším provozu pražské silniční dopravy. Pokud například kvůli nečekané zácpě, způsobené dopravní nehodou, přijede pozdě do práce, mohou mu tímto nákladem být ušlé tržby nebo ušlá mzda,“ dodal.

Takové možnosti by se nebránilo ani ministerstvo financí. „V České republice jsme analýzu na toto téma prozatím neprováděli. Souhlasíme nicméně, že podobný režim může přispět k úspoře nákladů zaměstnavatele (kancelářské prostory, spotřeba energií apod.) i zaměstnance (časová a finanční úspora z titulu dojezdu do práce). Realizace takového režimu ve státní správě je ale podmíněna několika faktory, jako např. úrovní digitalizace státní správy, vybaveností zaměstnanců vhodnou a dostatečně zabezpečenou výpočetní technikou, stejně jako kvalitou a dostupností připojení k internetu. Současně je nezbytné změnit některé zažité postupy a způsob řízení osob. S pokračující digitalizací české ekonomiky a společnosti půjde jistě o trend blízké budoucnosti, jehož realizace není tak komplikovaná, jak se před koronavirovou pandemií mohlo zdát,“ uvedl pro Echo24 za ministerstvo Tomáš Weiss.

Někteří ekonomové však varují, že by taková možnost mohla vést ke zlenivění zaměstnanců. „Několik měsíců by se nedělo nic. Zaměstnanci by byli zvyklí na pracovní tempo z kanceláře a produktivita práce by se ve dni home office nijak zvlášť nezměnila. Postupem času by si však zaměstnanci na den home office zvykli a přizpůsobili mu svou práci. Jejich produktivita by pravděpodobně mírně klesla. Jelikož by home office byl jen jeden den v týdnu, nejednalo by se o nic fatálního. Přesto je nutné brát v úvahu, že zaměstnanců ve veřejném sektoru je ohromné množství. Stačí jen malý pokles produktivity práce a vznikne potřeba přijímat nové zaměstnance, aby se udržela původní úroveň zajišťovaných služeb,“ sdělil pro Echo24 hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Je to o dohodě, říká MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí však upozorňuje, že možnost práce z domova je především na dohodě zaměstnavatelů se svými zaměstnanci. „Zaměstnavatelé a zaměstnanci mohou již nyní sjednávat homeworking na základě vzájemné dohody a v ní stanovených podmínek. Sjednání výkonu práce z domova je tedy ponecháno na vzájemné dohodě zaměstnavatele a zaměstnance. Ministerstvo práce a sociálních věcí podporuje, aby tam, kde je to vzhledem k povaze práce možné, zaměstnavatelé umožňovali zaměstnancům výkon práce z domova. A zaměstnanec měl tak možnost lépe slaďovat pracovní a rodinný život,“ uvedla pro Echo24 Kateřina Brodská za MPSV.

MPSV, s cílem motivovat zaměstnavatele k častějšímu sjednávání homeworkingu, navrhlo již v roce 2016 do novely zákoníku práce podrobnější legislativní úpravu, která měla jasně definovat práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů využívajících homeworking. Projednávání této novely v Poslanecké sněmovně bylo však v předchozím volebním období přerušeno ve druhém čtení a navržená úprava tak nevstoupila v platnost.

„Je nutno zmínit, že přestože návrh úpravy homeworkingu nezaváděl nijak přísnější podmínky, pouze upřesňoval povinnosti, které již ze zákoníku práce vyplývají, budil ve veřejnosti spíše obavy z přemíry regulace. Mezi problematické body patřilo zejména explicitní stanovení povinnosti hradit náklady, které zaměstnanci prokazatelně vzniknou při výkonu práce z domova a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Obě tyto povinnosti však musí zaměstnavatelé zajistit i za současného znění zákoníku práce,“ vysvětlila Brodská.

Fenomén home office jako důsledek koronavirové krize

Jedním z důsledků koronavirové krize bude tak jako tak rozšíření fenoménu „home office“, a to minimálně v soukromé sféře. „Před úderem koronaviru, v loňském roce, vykazovalo Česko v rámci EU podprůměrný podíl zaměstnaných osob pracujících obvykle právě z domova. Podíl odpovídal jen 4,6 procenta osob. Vyplývá to z dubnových údajů Eurostatu,“ upozorňuje Kovanda.

V důsledku koronakrize tedy v příštích letech zřejmě dojde k poměrně znatelnému navýšení podílu jak těch osob, které pracují z domova obvykle, tak zejména těch, které takto pracují alespoň občas. Třeba právě jeden den v týdnu, jak o tom nyní uvažuje izraelská vláda, jakožto o opatření zaměřeném na veřejnou sféru.

„Mnoho lidí, firem a vzdělávacích institucí si během koronakrize uvědomilo, že přechodem na online může ušetřit náklady, ale nelze sázet na to, že po krizi už všichni budou pracovat online a z domova. Fyzický byznys nezmizí. Řada lidí, včetně manažerů, si uvědomuje, že pokud celý den pracují na počítači z domova, mají za den až několik videokonferencí, na konci dne zjišťují, že mluvili nikoli s člověkem, ale s jeho vzdáleným zobrazením. Fakticky nemluvili k člověku, ale ke stroji, umělé hmotě a obrazovce. Při videokonferenci nikdy nezažijete moment překvapení z náhodného setkání. Vždy se jedná o pevně domluvenou schůzku s jasnými pravidly. Online hovor není komunikace s živým člověkem, kde se projevují emoce a funguje vzájemná chemie,“ myslí si Kovanda.

„Lidstvu je přirozený sociální kontakt. Neplánovaná, spontánní diskuze, umocněná osobní kontaktem vede někdy i k průlomovým byznysům, kontraktům, nakonec i vynálezům a objevům. V online komunikaci takové jiskření nikdy neproběhne. Po krátkodobém opojení z práce z domova a online komunikace se velká část firem vrátí k mezilidskému kontaktu v kanceláři. Online komunikaci tedy nepřeceňujme, ale ani nepodceňujme. Nyní se kyvadlo vychýlilo ve prospěch online, ale po nějaké době se vrátí a ustálí v přirozeném evolučním toku, dodal.