Být slávistou je čím dál těžší

Budu trochu osobní, pro jednou se to snad snese. Po domácím utkání pražské Slavie s Leicesterem, které z tribun sledovali vybraní VIPové, a následném „diskurzu“ jsem napsal článek s titulkem „Je těžké být slávistou“. Uplynulo pár týdnů a... je to ještě horší. A když jsem si včera četl o, jak to říct, aktivitách hradních funkcionářů v souvislosti s trestem na deset zápasů, který od disciplinární komise UEFA dostal stoper Ondřej Kúdela, byla to pro mě coby fanouška procházka po dně dost hluboké propasti.

Ale vezmu to popořadě. Chápu všechny, koho vytočil trest pro Ondřeje Kúdelu, zvlášť v kontextu toho, jak utkání Slavie s Rangers celkově vypadalo a co všechno se během něj přihodilo. Zároveň si ale myslím, že člověk, který chce oslovovat veřejnost, by měl ve formulování názoru jít trochu dál, než je ta první emocionální reakce. Obávám se, že české prostředí, které se rádo považuje za jaksi zralejší a méně náchylné propadnout ideologickému poblouznění než dnešní Západ a především jeho „woke“ elity, s velkou radostí přijalo jednu z jejich kulturních norem – zálibu v nekontrolovaném a veledůležitém bulení. Po dvou dnech bychom si v tom třeba mohli dát pauzu.