Green Deal jako iracionální recept na Putina. „Některá opatření teď nejsou možná“

Válka na Ukrajině nutí Evropu přehodnocovat její silně ambiciózní, a jak se ukazuje také krátkozraké, klimatické cíle. Vzrůstající tlak na to, abychom byli co nejvíce potravinově soběstační, tak promění i zemědělskou strategii, kterou Brusel v rámci Green Dealu, zelené evropské dohody, prosazoval. Povinné nechání části půdy ladem nebo zákaz používání hnojiv tak bude alespoň na nějakou dobu passé. Evropa musí mít příští rok co největší úrodu, priority jsou teď opravdu jiné, než stoprocentní plnění plánů, říká v rozhovoru pro Echo24 europoslankyně a členka zemědělského výboru Veronika Vrecionová (ODS).

Jak se EU k hrozící krizi v zemědělství postaví? Bude přehodnocovat své ambiciózní zelené plány?

Je nutné říci, že Green Deal a celou zelenou strategii nikdo měnit nechce. To všechno musí zůstat. Nicméně některé dílčí cíle se určitě posunou nebo dojde k výjimkám. Například od jednoho z cílů Farm to Fork (evropská zemědělská strategie, pozn. red.), ponechat až 10 procent půdy ladem a neobhospodařovat ji, se zatím upustilo. Je jasné, že příští rok je třeba zasít co nejvíce to bude možné. Zároveň se mluví o tom, aby měli zemědělci volnější ruce v tom, jak s půdou naloží, tedy například nerozšiřovat plochy pro ekologické zemědělství. To znamená, aby se i nadále mohla používat hnojiva. Bude zkrátka tlak na to, aby byla příští rok co největší úroda bez ohledu na zelenou politiku.

A silní zastánci této zelené politiky se teď chovají pragmaticky, nebo proti tomu protestují?

Pragmaticky se bohužel nechovají. Stále od nich zaznívá, že jedině když budeme pokračovat v Green Dealu, můžeme Putina zastavit. Chovají se myslím v tuto chvíli naprosto iracionálně. Většina v europarlamentu, tedy hlavně členové EPP (Evropská lidová strana, pozn. red.), mluví o tom, že konec zelené dohody si nepřejí, ale některá opatření ze zemědělské strategie teď nejsou možná. Zároveň je nutné nepřijímat další legislativní kroky v rámci Green Dealu.

Na potravinovou soběstačnost Evropy nejvíce tlačila hlavně Francie. Teď už je tedy ta shoda napříč státy?

Ano, myslím si, že teď už si všichni vážnost situace uvědomují. Nevím však, zda je to všechno dostatečné. Jsme na začátku a je nutné ještě mnoho věcí projednat a přehodnotit. Pozitivní ale je, že pociťuji určité probuzení a návrat ke zdravému rozumu, protože priority jsou nyní opravdu jiné, než stoprocentní plnění zelených plánů.

Evropa je v pěstování obilí i dalších zemědělských plodin pro vlastní spotřebu soběstačná. Problém je ale nedostatek krmiva pro zvířata, kdy hlavně kukuřici či slunečnici dovážíme z Ukrajiny. Pokud by se dovoz výrazně omezil nebo zastavil, co to bude znamenat?

Ukrajina se snaží podle plánu osázet zemědělské plochy a plodiny vypěstovat, i když je jasné, že se ne všechno musí podařit. Ten největší problém však je, že nikdo neví, jak bude dál válka probíhat. Mohou tedy zasít, ale třeba už ne sklidit. A ruská vojska jim zcela rozbíjí infrastrukturu potřebnou pro vývoz. Rozbíjejí třeba sila v přístavech, je tedy nutné vymýšlet alternativní dovoz po železnici, kde ale nebude objem pro vývoz dostačující. Musí se tedy počítat s tím, že výpadky mohou být velké. V Evropě by to dopadlo hlavně na Itálii, velmi zasažený by ale byly hlavně severní Afrika a Blízký východ. Pokud tam vypukne hlad, může to být další katastrofa. Další věc je, že tržní ceny obilí rychle rostou, a to samozřejmě dopadne i na Českou republiku, těžko se tomu ubráníme.

Mluví se i o tom, že rostoucí ceny obilí se už brzy výrazně projeví na zdražení masa, což souvisí právě s nedostatkem krmiv.

Když se vrátím k těm největším zastáncům zelené politiky, tak samozřejmě dlouhodobě tlačí na snižování spotřeby masa obecně. Dokonce z této strany přišla i snaha o to, aby se na zemědělské půdě v Evropě pěstovaly právě jen plodiny určené jen k výrobě potravin a plodiny určené jako krmivo pro zvířata by byly až druhořadé. To naštěstí nebylo vyslyšeno.