KOMENTÁŘ
2
NORSKÝ ŠPION
Norská bezpečnostní policie (PST) zadržela muže ve věku 20 let, který pracoval jako člen ochranky na americké ambasádě v Oslu. Se zprávou přišla agentura ...
09:08
08:29
08:05
07:19
06:50
00:03
00:02
00:01
00:01
21. 11.
Jako člověk, který roušky nemá rád, slyším nerad argumenty, že mají smysl. Na druhé straně musím připustit, že některé ochranné pomůcky smysl mají. Třeba boty. To myslím vážně, protože boty zcela zásadně proměnily lidstvo a dovedly nás tam, kde nyní jsme, což přes všechny možné námitky není zas tak strašné.
Tedy, dovedly tam tu část lidstva, která je používá. Civilizace bez bot jsou obecně mnohem méně úspěšné než ty, které si je obuly, a není to jen tím, že by ty úspěšnější zábly nohy.
Boty člověka chrání. Před čím? Mimo jiné před parazity. Znáte měchovce? Ne pana Měchovce, ale měchovce červa neboli hlísta. To je mimořádně hnusný tvor (snad si můžeme dovolit nazvat nějakého tvora hnusným), který způsobuje mimořádně hnusnou nemoc, které se odborně říká ankylostomiáza (ankulos – zahnutý, stoma – ústa), ale různě po světě si ji nazývají po svém, třeba „nemoc lenosti“, „svrbění kuliů“, „zelená nemoc“, „tropická chloróza“ a tak dále. Jak je patrno i z názvů, je nejvíce rozšířena v jižních oblastech světa, prostě tam, kde je teplo – a lidé nenosí boty.
Základním příznakem je, že postižený člověk je jakoby vysátý, bez energie, zesláblý, letargický, neschopen nějaké činnosti či výkonu. Příliš se sice na ni neumírá, ale způsobuje těžkou chudokrevnost (kvůli nedostatku železa), proteinovou podvýživu a vůbec chronicky podlomené zdraví, které pak ničí nešťastníka celý život. Činí ho neschopným pracovat, a tedy si i pořídit nějaké peníze na jídlo, oblečení – a boty.
Příčinou té nemoci je onen měchovec, který je v dospělé podobě asi jeden centimetr dlouhý a žije v tenkém střevě, kde se přichytí ostrými zuby k vystýlce a saje z ní krev. Samička se přitom činí tak, že klade neustále vajíčka, klidně i několik tisíc denně, které pak vycházejí ven ze střev spolu s, ehm, výkaly. Ty se v těch zemích, kde lidé bohužel nenosí boty, nalézají na nejrůznějších místech, kdo tam byl, dosvědčí, že skoro všude, takže do nich lze i jednoduše šlápnout. To je zajisté vždy nepříjemné, aspoň pro člověka přece jen trochu civilizovaného, ať již jste obuti, nebo ne. Ale právě na bosou nohu číhá ve výkalu záludný měchovec, který se již nemůže dočkat, jak se zavrtá do lidské paty či do chodidla a pak začne dobrodružná cesta tělem, až zakotví v tenkém střevě a cyklus se bude opakovat.
Je to prastará nemoc, kterou znali už Egypťané, ale vědecky ji poprvé popsal jeden italský doktor ve 30. letech 19. století, když pitval střeva rolníka a všiml si tam těch červů. Pak si jich začali všímat evropští lékaři v Orientu, zvláště v Egyptě, kde se hnojilo ve velkém lidskými výkaly, v nichž se samozřejmě kuliové brodili bez bot. Letargie obyvatelstva měla své vědecké vysvětlení, i když samozřejmě pouze ta nemoc na to nestačila.
Souvislosti mezi bosýma nohama, volně se nalézajícími výkaly a onemocněním měchovcem si však poprvé všimli na začátku 20. století v jižních oblastech Spojených států, které nebyly nemoci ušetřeny, ale kde se také s tím dalo docela úspěšně něco dělat. Zapojila se do toho tehdy Rockefellerova nadace, která financovala čisté záchody, hygienickou osvětu a nošení bot, jež chudým obyvatelům prodávala ze lidovou cenu, za což byla kritizována, že na tom vydělává – boty se vyráběly v Rockefellerových továrnách. Něco z toho pak okoukal Tomáš Baťa, pro kterého byl také kapitalismus spojen s filantropismem a osvětou a dobře věděl, že jestli chce ze svých dělníků, kteří předtím pásli krávy na kotárech, dostat dobrý pracovní výkon, tak je musí dobře obout. Vlastně celé lidstvo se musí dobře obout. Aby do něj nevlezl měchovec.
ESEJ TEREZY MATĚJČKOVÉ
INCIDENT VE VĚZENÍ
