Piráti čelí komplikacím, se kterými před volbami nepočítali. Například kumulace funkcí

SKLÁDÁNÍ NOVÉ VLÁDY

Piráti čelí komplikacím, se kterými před volbami nepočítali. Například kumulace funkcí
Předseda Pirátů a aktuálně jeden ze čtyř pirátských poslanců Ivan Bartoš. Foto: Jan Zatorsky
1
Domov

Jakub Fujáček

Pirátům způsobily „nepovedené“ volby několik dramatických komplikací. Jednak se dostali kvůli masivnímu kroužkování koaličních Starostů do poslanecké sněmovny jen čtyři, takže už pouhé ustavení poslaneckého klubu pro ně může být téměř na hraně pravidel. A zadruhé naráží na svou vlastní medicínu, kterou před volbami ordinovali v podobě kritiky kumulace funkcí, což jim teď může značně zkomplikovat vládní život.

Koalice Pirátů a Starostů obdržela ve volbách 15,62 % hlasů, skončila na třetím místě a ihned po volbách se dohodla s vítěznou koalicí Spolu na exkluzivní spolupráci při sestavování vlády. Přesto byl volební úspěch koalice PirStan hořko-sladký, nikdo ani v nejhorším scénáři nepředpokládal, včetně Starostů, že v nové sněmovně budou mít Piráti jen 4 zákonodárce (a Starostové 33). Tento fakt Pirátům značně zkomplikoval další cestu.

Ačkoli se počet Pirátů ve sněmovně snížil oproti předchozímu volebnímu období z 22 na 4, podle koaliční smlouvy trvali na ustavení vlastního poslaneckého klubu, v jehož čele má jako předseda pokračovat poslanec Jakub Michálek. S takovou situací nepočítal ani sněmovní jednací řád, ve kterém se píše: „K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.“ Limit nejméně tří poslanců sice Piráti těsně splňují, samostatně kandidující politickou stranou ale nejsou.

To ovšem neplatí jen pro Piráty, ale také pro druhou koalici Spolu. Jednací řád totiž na koalice nemyslí. Zároveň ale říká, že v průběhu volebního období může být ustaven nový poslanecký klub, složený z poslanců příslušných k jiné politické straně, než za jakou byli zvoleni. K tomu je ovšem potřeba nejméně 10 poslanců, což Piráti nemají.

Podle Pirátů je však ustavení jejich čtyřčlenného klubu legitimní. Předseda pirátského klubu Jakub Michálek odkazuje na stanovisko sněmovního legislativního odboru, které zaslal redakci Echo24.

Stanovisko říká, že výše zmíněná formulace je „nepřesná a nejasná“, neboť by neumožňovala ustavit klub poslancům zvoleným za strany kandidující v koalici ani koalicím samotným. „Takovou doslovnou interpretaci je proto třeba odmítnout jako nesprávnou až absurdní. (...) S použitím analogie proto dovozujeme, že je možné ustavit klub za každou stranu sdruženou ve volbách v koalici, pokud bude mít alespoň tři členy,“ píše se ve stanovisku, které je podle legislativního odboru navíc podpořeno dosavadní sněmovní praxí, kdy po volbách 2002 byly z jedné koalice ustaveny dva kluby US-DEU a KDU-ČSL.

Poslanecký klub znamená jak finanční, tak politické výhody. Kromě finančních příspěvků na provoz a dalších benefitů mají předsedové klubů například právo na přednostní vystoupení ve sněmovně. Pirátům tak vlastní klub prospěje po všech stránkách.

Pirátské dilema kolem souběhu funkcí

Další věcí je, že Piráti usilují a rovné zastoupení ve vládě v rámci koalice PirStan. To znamená, že chtějí stejný počet ministrů jako budou mít Starostové. Nejdřív ale musí vyřešit zásadní dilema. Před volbami totiž dlouhodobě kritizovali kumulaci funkcí a souběh poslaneckého mandátu s funkcí ministra. Argumentovali tím, že ministr má mít dostatek času na výkon své funkce.

Pokud by se však třeba Ivan Bartoš rozhodl poslaneckého mandátu vzdát a jít šéfovat ministerstvu pro místní rozvoj, nebo možná nově vzniklému ministerstvu pro digitalizaci, o kterém se často mluví, poslanecký klub Pirátů by oslabil na tři členy. Jako náhradnice by za něj totiž nastoupila starostka Trmic Jana Oubrechtová, kandidátka za STAN. Pokud by se i ta mandátu vzdala, další náhradník v pořadí by rovněž posílil pouze klubu Starostů.

Pokud se poslanec svého mandátu z nějakého důvodu vzdá, vrátit se už znovu nemůže. Situaci by řešil pouze takzvaný klouzavý mandát, který Piráti prosazují. Ten by umožnil, aby se poslanec, který se stane ministrem, mohl k poslaneckému mandátu po odchodu z ministerstva vrátit.

Zákon o klouzavém mandátu ale prozatím leží v senátu, který by ho měl projednat v nejbližších dnech. Patrně ho ale zamítne.

O post ministryně (práce a sociálních věcí) jevila dlouho zájem také pirátka Olga Richterová. Ta ale nakonec bude podle Bartoše zastávat post místopředsedkyně sněmovny.

Pokud by tedy Piráti usilovali o rovné zastoupení ve vládě, což by zřejmě podle dosavadního průběhu jednání znamenalo dvě až tři ministerská křesla, museli by post ministra obsadit někým zcela mimo sněmovnu. Pokud by se ovšem nechtěli vzdát svých poslaneckých mandátů (a s tím spojených výhod), což by mohlo znamenat i rozpad jejich klubu, který je v současné době nejmenším ve sněmovně.