Konflikty zájmů Andreje Babiše. Který je nejhorší?

V krátkém sledu se do České republiky přijeli ukázat dva čelní představitelé Evropské unie. Komisař Frans Timmermans přijel se Zeleným údělem. O několik dní později předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se 180 miliardami korun, aby Česká republika mohla lépe snášet ekonomické škody způsobené pandemií čínského viru.

Nikdo nedává nic zadarmo, zvlášť když jde o miliardy, ani když se tomu eufemisticky říká dotace. Česká republika se ve vztahu k Evropské unii stává čistým plátcem, to znamená, že odvádí do společné evropské pokladny víc, než z ní dostává. Toto tvrzení je sice předmětem sporů a různých interpretací, zda to je už letos, nebo až příští rok. Faktem však zůstává, že naše vztahy s Unií, aspoň co se týče peněz, se začínají vyrovnávat. Nicméně předsedkyně do Prahy přijela jako s darem, přitom šlo o část půjčky, kterou si na kapitálových trzích půjčila Evropská unie a kterou zase půjčuje České republice. Půjčky se musejí vracet, nebo aspoň zavazují; a nejde jen o způsob, jak má země s penězi naložit. V případě oněch 180 miliard je to dělostřelecká příprava před kulturní revolucí, kterou Evropská unie chystá Green New Dealem. S tím zase přijel právě Frans Timmermans.

Není sporu, že klima se v posledních desítkách let mění, ale mnoho elit nemá pochyb, že vinen je člověk a jeho činnost, a zcela nekompromisně prosazuje změnu na základě jen této hypotézy, na jejímž základě chce od základu změnit život v Evropě. Naštěstí v této otázce není východní a střední Evropa osamocena a významné hlasy proti ambicím, které snesou srovnání s maoistickými, se ozývají třeba z Francie. Jinak ale je hlavně Polsko a Maďarsko Evropou neustále peskováno za jiné vnímání společenských hodnot a potřebu uspořádat život v zemi podle svých tradic.

V tom je například obrovský rozdíl mezi EU a USA, kde je společná hlavně zahraniční politika, federální daně, ale převážnou většinu společenských norem si každý stát určuje sám, včetně něčeho tak zásadního, jako je trest smrti. Lidé si tak mohou vybrat a žít život podle svých hodnotových norem. Evropa se ale mění a Unie je dnes vzdálena od původní myšlenky čtyř svobod; usiluje o totální unifikaci, proti které pochopitelně roste odpor v kulturně a společensky odlišných zemích. Součástí této unifikace je také prosazení Green New Dealu, přičemž jeho odmítání a požadavky na jeho zreálnění nemusejí být v rozporu s odpovědností k životnímu prostředí a budoucím generacím.

Green New Deal bude největším společenským tématem v příštích letech, přitom pro Českou republiku není tolik osudové, že bude omezena v čerpání společných peněz kvůli konfliktům zájmů Andreje Babiše. Zájmy České republiky jsou ohrožovány Andrejem Babišem, protože jeho svěřenské fondy jsou závislé na penězích z evropských fondů a premiér zůstane v konfliktu zájmů, zda hájit peníze pro své fondy, nebo hájit zájmy občanů, kterým Green New Deal v podobě, jak je koncipován, zhorší a zkomplikuje život.