1 KOMENTÁŘ

Svoboda, rovnost, pašeráctví

Témata: ,

Bývalý senátor a univerzitní profesor „se cítí nadějeplně“ (na to je taková ikonka) a emeritní členka Ústavního soudu tu zprávu lajkuje. Přidávají se mnozí další uživatelé sociální sítě. Co je tak potěšilo? Farmář a pěstitel oliv Cédric Herrou pomohl převést přes italsko-francouzské hranice více než dvě stě súdánských a eritrejských běženců, ubytovával je v opuštěných halách, věnoval se jim celé týdny, obstarával jim šatstvo a dával jídlo. Dělal to zcela nezištně, dobrovolně, s touhou jim pomoci. Byl za to odsouzen ke čtyřem měsícům nepodmíněně: víc by tomu asi slušel trest podmíněný.

Před pár dny se však za farmáře postavil francouzský Ústavní soud – a to způsobilo to uspokojení. Soud totiž v rozsudku připomněl, že heslem Francie je „svoboda, rovnost, bratrství“, z čehož vyplývá právo pomáhat druhým z humánních a nezištných důvodů, což ten dobrý muž dělal. Je tedy bez viny, osvobozen a nejspíš je mu tím naznačeno, že může v pomáhání běžencům přecházet hranice z Itálie do Francie pokračovat. A s ním všichni, kteří chtějí též jednat v souladu s tím ušlechtilým heslem – které mimochodem poprvé použil iniciátor masového vraždění Robespierre a do francouzské ústavy se dostalo sto let po revoluci spíš náhodou. Fakt je, že se krásně vyjímá na radnicích, ale nikdy nebylo jasné, co přesně to vlastně znamená a jak jdou ty tři věci dohromady.

Jejich spojení do jednoho celku je totiž nonsens. Svoboda se neslučuje s rovností, té lze dosáhnout jen násilím a omezením té svobody, a bratrství je natolik fiktivní pojem, že je lepší s ním příliš nemávat a nebrat ho moc vážně. Lidé si reálně rovni nejsou ani náhodou, rovni si jsou jedině před zákonem, a to ještě jen tehdy, když ty zákony platí pro občany v jedné zemi, případně v nějakém vyšším celku, který se na tom dohodne: může to být EU, ale nesmí to být pod diktátem.

Člověk má jistě právo, ba povinnost pomáhat lidem v nouzi, ale ta nouze nejspíš nebyla tím důvodem, proč se ti lidé chtěli dostat přes italské hranice do Francie. A je otázka, je-li projevem bratrství převádění lidí z jedné bezpečné země do druhé a naplňování jejich představ, v jaké zemi by se chtěli usadit. Ve většině případů se ostatně nechtějí usadit ani v té Francii, ale směřují dál, do Británie, kde už mají mnozí příbuzné, případně do Německa, jež zrušilo hranice už před pěti lety a zakázalo si určovat, kdo v té zemi má právo žít a brát sociální dávky: de facto všichni mimo EU.

Představa, že člověk má morální závazky ke všem lidem na světě bez rozdílu, tedy že nemá rozlišovat mezi lidmi blízkými a vzdálenými, je chybná a pomýlená. Jednoduše proto, že tím vytváří nárok, aby se pomáhalo všem, což nikdy nelze. Zato to v mnohých vytvoří představu, že na tu pomoc mají právo. Výsledkem nemůže být nic jiného, než že pomoc nepřijde těm, kteří ji opravdu potřebují. A ta pomoc nespočívá v tom, že se přesunou pomocí podobných idealistů, jako je ten dobrý Cédric, do bohatých částí Evropy. I když si to tam – i tady – mnozí myslí: a cítí se u toho bůhvíproč „nadějeplně“.

Z nového čísla Babiš – všechno je podle plánu. Jak vidí svět bývalý nomenklaturní kádr Vasil Mohorita

Echo týdne: Člověk natáčející ● Komentář: Bez digitální paměti žilo by se lépe ● Svět: Londonistán ● Salon: Když přicházejí děti revoluce

Model Agrofert před likvidací Babiš s Tomanem chtějí zachránit dotace pro své firmy
Zachránce filmu? Zabiják kin? Dravá americká společnost Netflix mění kinematografii

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.