Kdyby brexit vyjednával Trump

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a rozhodnutí britských občanů opustit Evropskou unii jsou často vydávána za dva symptomy úpadku Západu. Začátku nové éry populismu a rozkladu. Za ohrožení všech současných civilizačních výdobytků na obou stranách Atlantiku. Jsou vydávána za příznak konce otevřenosti, která se zasloužila o dosavadní prosperitu Západu. Za začátek nacionalistického a ochranářského uzavírání se do sebe, které nikdy v dějinách nepřineslo nic dobrého.

Populární alarmistický pesimismus ale může mít alternativu. Trumpa i brexit je možné nahlédnout jako šance probudit Západ, dokud je ještě čas, ze současného statu quo, s nímž je čím dál víc lidí na obou stranách Atlantiku nespokojeno.

Trump i brexit můžou udělat Západ otevřenějším. Přinejmenším v obchodě, který je pro prosperitu zásadní. Představa, že by se mezi Evropou a Amerikou zbouraly všechny obchodní překážky v podobě cel, tarifů, různých netarifních zátěží a dotací, zněla dlouho jako sci-fi. Pak přišel Donald Trump. Svým neurvalým stylem prohlásil, že současné podmínky mezinárodního obchodu jsou pro Ameriku nevýhodné a udělá všechno pro to, aby je narovnal. Začal šponovat obchodní válku. Nejdřív přišla ocel a hliník, pak evropská odveta s leviskami, motorkami Harley-Davidson a bourbonem. Trump přitvrdil s hrozbou cel na evropská auta ve výši 25 procent. Zároveň ale začal – nejdřív přes ministra financí a pak přes svůj Twitter – navrhovat, aby se mezi Amerikou a Evropskou unii kompletně uvolnil obchod pádem všech cel, dalších bariér a dotací.

Až tvrdá výhrůžka bolavými cly na auta Evropany probrala. Uvědomili si, že Trumpa nevysedí, tak jako se snažili roky vysedět nejdřív krizi eurozóny a pak migrační krizi. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker vyrazil do Bílého domu a po třech hodinách s Trumpem v Růžové zahradě oznámili, že podepsali dohodu, podle níž se začne vyjednávat o „odstranění všech cel, tarifů necelních bariér a dotací na obou stranách“. Tím přinejmenším dočasně padají velmi eskalační cla na auta.

Dá se to odstřelit jako pouhý rétorický závazek bez konkrétních čísel a termínů. Dá se dlouze rozebírat, jak bude těžké se na zrušení všech cel dohodnout, protože každá země Evropské unie má úplně jiné zájmy, které půjdou proti sobě. To je jistě pravda. Dobrý příklad je vidět právě u aut. Němci, kteří je do Ameriky vyvážejí, by je zrušili hned. Francouzi, kteří tam neprodají ani jedno auto, jsou proti. Podobných konfliktů se objeví stovky.

Směr se změnil. Je zjevné, že status quo a vysezení je neudržitelné. Buď se, řečeno slovy Andreje Babiše, začne makat na odstraňování obchodních bariér, nebo se znovu objeví Trumpova výhrůžka cly na auta. Evropským politikům zjevně začíná pomalu docházet, že se mění pravidla hry. S Trumpem se prostě konflikty a problémy vysedět nedají.

Bývalý britský ministr zahraničí Boris Johnson si před časem na večeři se svými fanoušky posteskl, jak ho mrzí, že se brexit nevyjednává Trumpovým stylem. Při současném stavu poznání se dá říct, že po trumpovsku by se rýsovaly podstatně jasnější podmínky příštích vztahů mezi Londýnem a Evropskou unií. Británie by řekla, že se chce zbavit všech současných vazeb a uzavřít s Evropskou unií zónu volného obchodu. Bez všech cel a bariér. Ale taky bez platnosti evropských regulací ve Spojeném království. Různí politici by se ošívali. A pak by jim došlo, jak moc by všechny evropské země ztratily, kdyby se před Británií uzavřely. Pro všechny s výjimkou Irska je Británie důležitější trh, než jsou oni pro ni. Pro Němce a Francouze na prvním místě. Pod reálným rizikem jeho ztráty a všech následků by se rychle zapomnělo na všechny ty choutky ukázat, že za odchod z Evropské unie se platí.

A třeba by se ukázal model, který by byl atraktivnější než plné členství i pro další země. Tím by se vyčistil vzduch od všech těch katastrofických scénářů, jakou hrůzu by přinesl rozpad Evropské unie.