Chtěl jít do voleb jako nezávislý, zemřel v komunistickém kriminále
výročí politického vězně
NOVÉ
Foto: Reprofoto Česká televize
Pavel Wonka, který zemřel 26. dubna 1988, byl bojovníkem za svobodu v bývalém Československu. Za své názory a činy byl perzekvován a třikrát skončil ve vězení. Poslední pobyt se tomuto obhájci lidských práv stal osudným. Je označován za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Desítky lidí si ho připomněly na setkání v Hradci Králové, kde za dosud nevyjasněných okolností před 30 lety zemřel ve věznici.
Dnešní pietní akce ve Wonkově ulici se zúčastnily desítky lidí, mezi nimi i náměstek hejtmana Vladimír Derner (KDU-ČSL), který byl v roce 2003 jedním z iniciátorů umístění bronzové desky na budově bývalého krajského výboru KSČ.
„Odrostla celá generace lidí, která nemá tušení, co je totalitní režim. My starší jsme zažili totalitu ve stadiu rozkladu, přesto docházelo k nespravedlivému věznění i k nevyjasněným úmrtím či vraždám s podivným pozadím. Je třeba, aby si mladá generace uvědomila, že s totalitními režimy není radno si zahrávat,“ řekl Derner.
Pavel Wonka se narodil 23. ledna 1953 ve Vrchlabí v česko-německé rodině. Krátce po jeho narození však jeho otec zemřel a oba chlapce – Pavla a o tři roky staršího Jiřího – vychovávala sama jejich matka. Ani po opakovaných zkouškách nebyl přijat na právnickou fakultu, a tak začal studovat sám. Vyučil se také automechanikem.
Za mříže se poprvé dostal za kritiku nešvarů v zaměstnání, oficiálně ale za rozkrádání. Podruhé Wonku do vězení dostala jeho snaha kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát. Odsouzen byl však za zcela smyšlené činy. Z vězení se podruhé dostal již v zuboženém stavu, protože zde byl stejně jako jeho bratr Jiří šikanován a týrán. Po dvou měsících na svobodě byl v dubnu 1988 opět zatčen. Důvodem bylo Wonkovo odmítnutí ochranného dohledu.
Dostal pět měsíců, když k soudu byl dopraven v zuboženém stavu na kolečkovém křesle. O několik dní později ve vězení zemřel. Zpráva o Wonkově úmrtí vyvolala pobouření i ve světě. Jeho pohřeb se uskutečnil v rodném Vrchlabí za účasti asi 2000 lidí, včetně signatářů Charty 77, členů Jazzové sekce a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), ale i zástupců osmi velvyslanectví západních zemí a štábu německé televize. Za Wonkovu smrt nebyl nikdo potrestán.
Po roce 1989 byl plně rehabilitován, na jeho počest byly po něm pojmenovány most v Pardubicích a ulice v Hradci Králové, Žďáru nad Sázavou, České Skalici, České Lípě a Praze. V roce 2013 byl posmrtně oceněn prezidentem Milošem Zemanem medailí Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů.
V listopadu 2014 měl premiéru dokument režisérky Libuše Rudinské nazvaný Pavel Wonka se zavazuje, který byl přijat kontroverzně. Autorka totiž zpovídala osoby, které s ním přišly do styku z okruhu přátel i z okruhu StB. Za snůšku lží, polopravd a věcí vytržených z kontextu označil dokument bratr Pavla Wonky Jiří. Podle Jiřího Wonky jeho bratr nikdy vědomě nespolupracoval se Státní tajnou bezpečností a závazek o spolupráci, který byl v dokumentu jedním z hlavních důkazů, nemohl v létě 1983 podepsat. Byli spolu totiž na dovolené. „To, že se Pavel stýkal s estébáky, je otočená realita. To oni se stýkali s námi, kdykoliv se jim zachtělo,“ řekl také Jiří Wonka.
Letos v únoru byl bratrům Wonkovým uděleno osvědčení pro účastníky odboje a odporu proti komunismu, Pavlu Wonkovi in memoriam. Nedávno vyvolalo rozruch tvrzení Václava Černíka, že Wonka ve věznici na Borech donášel bachařům. Okresní soud v Hradci Králové poté Černíkovi nařídil, aby se za výroky písemně omluvil Jiřímu Wonkovi.
