Profesor Kolář: Lidé přijdou s bolavými zády, přitom odhalíme i rakovinu

„Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí renomovaný fyzioterapeut profesor Pavel Kolář. V knižním rozhovoru Labyrint pohybu s novinářkou Renatou Červenkovou vysvětluje principy lidského pohybu a odhaluje překvapivé souvislosti. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? „Také kardinál Vlk přišel na naši kliniku kvůli bolestem ramene s tím, že u nás podstoupí rehabilitaci,“ vzpomíná Pavel Kolář, který působí mj. v Centru pohybové medicíny v pražských Jinonicích. Odběry pak bohužel ukázaly zvýšené markery na tumor, který se našel v plicích.

Zkušení lékaři a fyzioterapeuti přitom mnohdy už z držení těla mohou vyčíst, co člověka trápí. Echo24 přináší úryvek z rozhovoru.

V metru, na ulici, prakticky všude, kam se dostanu, strašně rád pozoruji lidi a snažím se mít v očích takový malý rentgen, díky kterému se dozvím, kdo má problém s kyčlí, koho budou v budoucnu trápit záda, kdo jako by vám říkal – trpím úzkostí… Postura (držení těla – pozn. red.) je detektor, který vám tohle všechno odhalí. Někdy se ovšem nevyplatí pozorovat moc okatě. Když jsem jednou letěl do Košic na kongres, čekal jsem chvilku v příletové hale na kolegu, který mě měl vyzvednout autem, a se zájmem jsem „rentgenoval“ lidi. Šla tam i mladá dívka, u které jsem si ani nevšiml, zda byla hezká nebo ne, protože jsem se soustředil hlavně na to, jak mírně napadá na jednu nohu a na stejné straně jí podklesává pánev. Pomyslel jsem hned na špatnou kyčel a vtom se přes celou halu ozvalo: „Čo na ňu tak čumíš!“ Byl to rozhořčený tatínek, který šel kousek za ní. Všichni se obrátili směrem ke mně – ocitl jsem se v roli úchylného pozorovatele. Bylo mi strašně trapně. Vyběhl jsem z haly červený jako rak a na kolegu radši počkal venku.

Pokud někdo dokáže odezírat opravdu dobře, odečte z posturálního chování dejme tomu i takový podrážděný žlučník?

Ano, to klidně může. Tím, že jde o systémovou, globální reakci, se nelze divit, že se vám žlučník přihlásí například bolavým ramenem. Jelikož interní poruchy, včetně většiny onkologických, se promítají do postury, je to právě postura, která je velmi často ohlašuje bolestí v některé části těla.

Takže když to trochu přeženu, pacient nepřijde k lékaři s tím, že má rakovinu plic, ale s tím, že ho bolí záda, pata, na prsou, ačkoli záda, hrudník i pata můžou být naprosto v pořádku.

Přesně tak. Tyto obtíže se mnohdy vyhodnotí jako skeletální a v první fázi se bohužel tak i řeší. Zrovna před čtyřmi dny mi volal dobrý kamarád, lékař, vášnivý golfista, že ho po golfu už dva měsíce bolí na žebrech, a prosil mě, abych mu napravil záda. Přišel brzy ráno a hned bylo patrné, že jeho problémy nejsou pro natažení svalu úplně charakteristické. Měl jsem podezření na interní příčinu, a tak jsem ho chtěl poslat na sonografické vyšetření, ale odbyl mě, že na něm byl už dvakrát a že pospíchá. Nakonec na mě ale dal. Kolega sonografista mi pak volal, že se mu bránice na oné straně pohybuje méně, než by měla, a doporučil vyšetření na počítačovém tomografu. V deset hodin už odcházel s předběžnou diagnózou rakoviny jater, kterou doplňující vyšetření do týdne potvrdila.

Dovedu si představit, že většina lidí obejde víc ordinací, než se dočkají správného verdiktu. Ta prodleva pro ně může skončit špatně.

Někdy ano, stát se to může. Jednou jsem navštívil kamaráda v jeho firmě. Přivítala mě tam jeho asistentka, bylo jí něco kolem třiceti. Když jsem odcházel, nesměle se zeptal, jestli bych neměl ještě chvilku čas se na ni podívat, že ji pořád bolí noha, už na ni i napadá. Prý zánět šlach, tak si to maže, ale bolest neustupuje. Když jsem ji o pár dní později v nemocnici vyšetřil, našel jsem bolestivou šlachu za zevním kotníkem – sotva jsem na ni mohl sáhnout. Zdálo se mi ale, že bolest bude pocházet spíš od zad nebo kyčle, tu si trochu ulevovala a tím nohu přetěžovala. Chodila každý den běhat, tak to i odpovídalo. Rentgen kyčlí ani magnetické rezonance zad však nenašly nic závažného, co by mou teorii potvrzovalo, proto jsem ji poslal ještě na sonografii malé pánve. Tam kolega objevil tumor. Bohužel i přes intenzivní léčbu zemřela.

Také kardinál Vlk přišel na naši kliniku kvůli bolestem ramene s tím, že u nás podstoupí rehabilitaci. Měl je už několik týdnů a nic mu neulevovalo, snad jen občasný obstřik. Z celkového stavu i obrazu bylo patrné, že se pod tímto obrazem může hlásit něco jiného. Odběry pak ukázaly zvýšené markery na nějaký tumor. Našel se v plicích.

Kdo u nás na souvislost muskoloskeletálního systému, zahrnujícího svaly, klouby, šlachy, vazy, nervy a kosti, a interních onemocnění poukázal jako první?

Asi fyzioterapeutka paní Mojžíšová. Její přínos vidím v tom, že tyto vztahy doložila konkrétními výsledky, kterých dosáhla především v léčbě neplodnosti. Ukázala, že se poruchy vnitřních orgánů promítají do pohybového systému a jejich korekcí je možné u některých interních poruch dosáhnout významného terapeutického efektu. Teď už je to uvažování běžné, ale ještě v 80. letech bylo vnímáno jako šarlatánství. Dnes víme, že stejný vztah existuje mezi pohybovým systémem a problémy gastroenterologickými: nejčastěji se týkají polykání, refluxu jícnu, poruch při vyměšování… Byla to tedy ona, která svou metodou nastartovala možnost léčit řadu interních poruch přes pohybový systém.

A děje se tak v praxi?

Zdaleka ne, zatím je jen v širším povědomí, že takové metody už existují. Na klinice se ale snažíme ony spojitosti objektivizovat vědeckými studiemi. Významné a dnes i respektované má vliv na chronické pálení žáhy, kterým trpí až 40 procent lidí. Nebo prokazuje spojitost posturálních funkcí s poruchami polykání atd.. Studie jiných kolegů zase ukazují na souvislosti s poruchami vyměšování, pohyby střev, gynekologickými problémy. Posouváme se, byť pomalu, ale postupně dosahujeme těmito technikami významných léčebných úspěchů. Vždyť jen výcvikem bránice dokážeme ovlivnit tlak v dolním jícnovém svěrači o víc než sto procent.

Rozhovor je ukázkou z knižního rozhovoru prof. Pavla Koláře s Renatou Červenkovou. Knihu Labyrint pohybu vydalo nakladatelství Vyšehrad.