Bublina na čínský způsob. Na realitním trhu říše středu nastávají „zajímavé časy“
ECHOPRIME
Po zprávě o tom, že čínský realitní mamut Evergrande nedokáže dostát všem svým závazkům, se v investorské komunitě ozval nervózní šepot. Jde jen o dočasné potíže, nebo se jedna z největších čínských firem předlužila natolik, že ji čeká nevyhnutelný pád? A pokud to druhé – což vypadá pravděpodobněji –, kolik dalších realitních firem padne po ní? Ačkoli 300 miliard dolarů dluhů, které Evergrande nashromáždil, nemá v oboru obdoby, pro jeho menší konkurenty může být smrtelně nebezpečné i podstatně nižší zadlužení.
Situace je o to komplikovanější, že podnikatelská činnost kolosu jménem Evergrande se zdaleka neomezuje jen na výstavbu a prodej bytů. Firma v posledních deseti letech značně diverzifikovala své portfolio a provozuje řadu dalších aktivit. Některé z nich nelze jen tak odstavit, například dodávky energií do domácností. Dominový efekt neřízeného krachu by je ale mohl smést stejně, o dalších firmách ani nemluvě. Padne-li obr, důsledky pro myši, které se ve špatnou chvíli ocitly pod ním, bývají drtivé.
Jádro problému se točí kolem skutečnosti, že cihly mají v Číně pomyslnou cenu zlata. Rychle bohatnoucí země postrádá mechanismy, kterými by si její nová střední vrstva mohla trvale ukládat své těžce vydělané peníze. Finanční sektor je ve srovnání se západními zeměmi nedovyvinutý. Úspory domácností tedy disproporčně proudí do nákupu nemovitostí.
Obratní jedinci, kteří dostanou své peníze ven z Číny (vyžaduje to kreativitu, protože Čína odliv kapitálu ze země silně omezuje), způsobili už teď na některých zahraničních trzích realitní bublinu. V kanadském Vancouveru vlastní bohatí Číňané zhruba třetinu všech nemovitostí a výrazně jsou zastoupeni i na realitním trhu v Torontu. Velké přílivy čínských investic ale zaznamenávají široko daleko: Singapur, Spojené státy, Velká Británie, Thajsko nebo Nový Zéland.
