Tradiční koncepce radosti od BMW

Hledat funkční zábavné velké kupé s pohonem zadních kol, dostatečným výkonem a hlavně manuální převodovkou je složité jako hledání múzy za tvůrčí krize. Ale i to je možné – důkazem je základní M4. Aktuální generace BMW řady 4 je velmi povedená – s výborným podvozkem i technikou. Vlastně je jedno, jestli preferujete kabriolet, nebo se třeba nestydíte za naftovou verzi, vždycky dostanete sice dost vyzývavý, ale zato velmi funkční celek.

Co se týče vrcholných verzí tradičně značených písmenem M, existují zatím tři: základní provedení s manuální převodovkou, výkonem 480 k a pohonem zadních kol, verze Competition (automat, 510 k, pohon zadních kol) a Competition xDrive (automat, 510 k, pohon všech kol M xDrive). Pokud si chcete ještě (kvůli ekodiktátu z Bruselu možná naposled) vychutnat skutečný požitek z řízení sportovního kupé s tradičním uspořádáním pohonu, tedy benzinovým motorem vpředu podélně a pohonem zadních kol, tak právě základní M4 je to pravé.

Možná že vzhled před časem způsoboval určité kontroverze, ale měsíce plynou rychle a dnes stačí zmínit, že naživo je vůz proporčně i detailně mnohem přitažlivější, než dokážou zachytit fotografie. Pozornost zejména mladšího publika je zajištěna všude, v málokterém autě uděláte tolik radosti dětem. Zejména když aktivujete sportovní režim a výfuk začne produkovat sytý – ač malinko vyumělkovaný – zvuk, odpovídající potenciálu pod kapotou. A zejména když se umíte rozjet s rozevlátou zádí, což jde v případě M4 snadno.

Příplatkové karbonové skořepiny testované verze sice skvěle drží tělo, přesto je nedoporučujeme, pokud chcete vůz využívat i jinde než při víkendových hrátkách na okruhu. Vystupování z nich vyžaduje obratnost a stejně se každou chvíli o něco praštíte (viz karbonový výstupek uprostřed sedáku, práh, střechu…, vlastně cokoli). Leč řidičská pozice je skvělá, s akorát rozmístěnými pedály a řadicí pákou pěkně po ruce. Ovladač veškeré radosti z jízdy vypadá už 20 let stejně, ale to nevadí. I chod šestistupňové převodovky je u BMW snad už kolorit, stále stejně tuhé, dlouhé dráhy se zadrhnutím přes neutrál. Jenže to vše je součástí onoho ryzího zážitku, o kterém sice většina autíčkářů sní, ale málokdo ho umí prožít.

Řadový šestiválec S58B30T0 je skvostný třílitrový motor se dvěma turbodmychadly, který ze sebe se stoupajícími otáčkami dává snad i duši. Když si troufnete svižně odřadit až před omezovačem v 7300 otáčkách, znamená to dvě věci – zaprvé jste za hranicí rychlostních limitů, tudíž i zákona, zadruhé máte odvahu. Motor je šperk a platí to posledních šest let, kdy je do M aut montován. Čím jedete rychleji, tím radostněji předává svůj potenciál a tím lépe se ovládá.

Pokročilý podvozek opět překvapuje tím, jak efektivně dokáže těžké kupé (váží kolem 1,8 tuny) zesměšňovat zákeřnost nerovností domácích silnic. A přitom je krásně poddajný, ne tolik ultimativní jako u verze Competition, ale též hravý a citlivý. Řízení přes tučný věnec volantu zase dokazuje, že když se chce, tak ho i s elektrickým posilovačem lze naladit přívětivě. Samotná dynamika na okreskách sice připomene horskou dráhu, ale pak je tu schopnost řízených smyků. Motivaci nabízí aplikace Drift Analyzer a hlavně Michelin Pilot Sport 4S. Nejlepší sportovní pneu současnosti jsou úžasné, pokud jsou zahřáté. Pak drží tak, že vám přetížení v zatáčkách bude závidět i Martin Šonka z Red Bull Air Race. Podobně to mají příplatkové karbonové brzdy – když se čelisti zakousnou do zahřátých kotoučů, krev se vám nahrne do očí.

M4 není o velikosti zavazadlového prostoru nebo o tom, jak obtížně se leze na zadní sedadla nebo kolik žere (rozpětí je od nějakých 7 litrů přes dlouhodobých 14,4 až po 25 plus při ostré jízdě), ale o statusu. Jako manifest skutečně řidičského auta funguje základní verze naprosto přesvědčivě. Jen si vyberte jinou barvu, ušetřete za nesmysly a místo tří se dostanete na slušných 2,5 milionu Kč.

Plusy:

Velký mezigenerační posun, možnost manuálu, hravost.

Minusy:

Nastupování na zadní sedadla, až moc displejů.